Kde a jak se rodí myšlenky a přání – Allatra3

…Ale tady je asi na místě podívat se poněkud hlouběji na lidskou podstatu, na původ hlubokých lidských tužeb a na jejich projekci ve světě hmoty. V životě člověka je velmi důležité, jaké konkrétní pocity svou volbou vyvolává a následně během života shromažďuje. Proč? Protože s tímto balíkem pocitů, s touto informací, nebo obrazně řečeno s tímto jeho „Já“ (Osobností) odchází za „hranice“ po smrti těla a bude za svou volbu nést odpovědnost.

Podíváme se na mechanizmus vzniku pocitu. Prvotní impuls jakéhokoli pocitu vychází z hlubinné síly, která pramení z Duše. Protože je Duše velmi mocnou částicí z nemateriálního světa, má vždy jeden vektor pohybu, jediné přání – dostat se z tohoto světa a přejít do svého světa, který lidé nazývají duchovním světem, světem Boha. Tento prvotní impuls Duše je také základem zrodu silných pocitů. Pokud je tato síla cílevědomě použita v duchovním směru, bude to stačit, aby člověk se bez ohledu na jeho minulost se vymanil z cyklu reinkarnaci za jeden život.

Při zrodu takového hlubokého pocitu začíná náš materiální mozek reagovat na tuto sílu a tím skrze vědomí vykládat tyto pocity po svém.  To znamená, že člověk se řídí svými asociacemi a začíná „vysvětlovat“ vzniklý pocit podle pro něj obvyklého stereotypního způsobu myšlení.  A právě na této etapě hraje důležitou roli pohled člověka na svět. To je to, co má od dětství uloženo ve svém vědomí, jsou to nashromážděné zkušenosti, vytvořené (a to i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků) modely chování a způsob myšlení, který se zakořenil v jeho podvědomí, a také osobní vědomostní rozhled, umění kontrolovat myšlenky a koncentrovat pozornost. Na převládajícím pohledu na svět závisí, jak a kam je vynakládána síla vycházející z Duše. Vždyť tato vnitřní jednotná síla (hluboký pocit) se často prostě drobí a je zkreslována vědomím prostřednictvím prizmatu převládajících myšlenek (pozitivních nebo negativních).

Anastasia: Mohli bychom tento proces přirovnat například k tomu, jak probíhá lom slunečního paprsku v trojúhelníkovém skleněném hranolu, tedy k rozkladu paprsku na mnohobarevné duhové spektrum?

Rigden: Přesně tak. Tento proces můžeme obrazně přirovnat k disperzi světla, kdy se jedna jediná vlna rozděluje na vlny různé délky. Vědomí spolu s nashromážděnými zkušenostmi svých asociací je jako ten hranol, který „tříští“  jednotnou sílu a zaměřuje ji na mnoho drobných části – myšlenek, které dodávají této síle své zabarvení. Podle toho jaká je ve vědomí člověka dominanta (pozitivní nebo negativní), takové je zabarvení myšlenek, taková jsou i přání. Myšlenky Materiální podstaty (ega) díky této síle dělají samotná přání iluzorně superbarevnými a přitažlivými. Ale v podstatě neodpovídají tomu, jaké ve skutečnosti jsou, když se pak splní (protože jsou prázdná). Zjednodušeně řečeno, převládající myšlenky, na které zaměříme svoji pozornost, směřují sílu jediného hlubokého pocitu do realizace lidských přání.

Anastasia: Jak se říká, síla je síla. Důležitá je volba člověka, kam tuto sílu bude směřovat.

Rigden: Zcela správně. Vezmi si třeba tentýž pocit hrdosti nebo například nenávisti. Dnes existuje takové rčení: „Od lásky k nenávisti je jeden krok“. Dnešní neurofyziologové potvrdili, že když se u člověka objeví pocit nenávisti nebo romantické lásky, tak se „kdo ví proč“ zapojují ty samé části mozku, ačkoli se tyto pocity zásadně liší. Až se vědci dostanou k vědeckému pochopení síly, která představuje základ převládající myšlenky, pochopí „proč“ to tak probíhá. Ve skutečnosti je to všechno jednoduché. Problém není ve vnějším projevu, že se někdo dotkl velikášství, ublížil, něco špatně řekl nebo udělal. Podstata je výhradně ve vnitřních pocitech „uraženého“. Toho co převládá v jeho vědomí.

Materiální podstata(ego) využívá tutéž sílu hlubokých citů, pouze ji za pomoci představivosti přibarvuje do jiných myšlenek a všechno předvádí do negativních situací. A to ještě doplňuje tento svůj vymyšlený „vymalovaný scénář“ o různé asociace, které člověk získal z jemu vnuceného modelu chování v podobných situacích. A tady máš ten předmět konfliktu.

Dochází i k tomu, že Materiální podstata jednoduše zkresluje nebo zaměňuje pojmy. Člověk si například začíná stěžovat, že „dělá pro druhé všechno, ale pro něj nikdo nic neudělá“. To je právě záměna. Materiální podstata je spotřebitel. Duchovní podstata – dobrodinec. Když chcete vypátrat kořenovou příčinu křivdy, najdete ji uvnitř sebe. Vnější urážka někoho je výsledkem prohry vlastní Materiální podstatě. V první řadě to vypovídá o tom, že jsi nebyl čestný sám před sebou.

Nedůvěra v sebe sama a pochybnosti vznikají z neznalosti Pravdy. Neznalost Pravdy vzniká z neochoty podívat se dovnitř sebe, protože tam je Pravda. Pravda, to je Život nebo Smrt. Strach z Pravdy, který vychází z Materiální podstaty, ji zkresluje a snaží se jí vzdálit. Ale ona je nevyhnutelná bez ohledu na to, jakou volbu člověk udělá. Dokonce ani vězení nezbavuje svobody jasnou Duši, a žádná pozemská moc neudělá svobodným zvíře, odsouzené k smrti.

Anastasia: Takže to je nakonec v podstatě tak, že lidé zcela zbytečně vydávají v konfliktních situacích svou sílu, která je předurčena k duchovnímu růstu?

Rigden: Přičemž ji vydávají na hlouposti, činí volbu ve prospěch Materiální podstaty(ega), za což posléze musí nést Odpovědnost… Dávní lidé, když vysvětlovali duchovní cestu člověka, obrazně přirovnávali tělo k lodi, na které se člověk plaví po oceánu iluzí a drží kurz k majáku Duše. A Materiální podstatu, Materiální rozum Hmoty(Materie) přirovnávali k všeprostupujícímu Nepříteli, který se snaží zaplnit mysl věcmi pomíjivými, bezvýznamnými, oddálit ji od Věčného, od světla majáku Duše. Závislost na iluzi hmotného světa zužuje obzor a omezuje jej na problémy loďky, které se nerozprostírají dále, než metr od jejího okraje. Tak se Nepřítel snaží člověka svést ze správného směru. Ovšem nestojí za to nechat se zlákat oceánem iluzí a krátkodobým pobytem na lodi. Když člověk dokončí svou plavbu, nechá loď na břehu jako něco dočasného, něco co pro své putování už nepotřebuje, něco co stejně zpráchniví a rozpadne se. Všechno viditelné zmizí a změní se v nicotu, stejně jako mizí hořící svíce. Jen ten, kdo není připoután k viditelnému světu, oblažuje svoji Duši. Jak říkali moudří: „Spas svou duši, protože lovec nespí. Chraň každou hodinu a každou minutu, využij svůj život ke spasení své duše. “

Anastasia: Pouze ten, kdo není připoután k viditelnému, oblažuje svoji Duši… Vždyť ono to tak opravdu je. Lidé se v mnohém nechávají v myšlenkách zlákat právě viditelným. Otevření neviditelných hranic, které v nich jsou a poznávají se jimi skrze hluboké pocity, jim pomáhá nejen vcítit se do světa Duše, ale také zatoužit po něm víc než po čemkoli jiném v materiálním světě. Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří jdou po duchovní cestě a nepodléhají své Materiální podstatě. Ano, někdy s ní v určitých momentech prohrávají, ale potom si to uvědomí a získávají tak cenné zkušenosti, jak obejít podobné její nástrahy.

ZDROJ: Allatra

Příspěvek byl publikován v rubrice ČLÁNKY, PŘEVZATO se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.