Etikoterapie je zjednodušeně řečeno léčení ctností. Pro zopakování uvádím i to, co na mém webu už publikováno je: „Je to léčebná metoda, která klade důraz na souvislost mezi mravním stavem člověka a jeho fyzickým a duševním zdravím. Pojem etikoterapie zavedl v třicátých letech minulého století MUDr. Ctibor Bezděk. Mezi její základní principy patří:

• Platí prostý zákon příčiny a následku – jak zaseješ, tak sklidíš
• Příčina vzniku většiny nemocí je porušení harmonie mezi potřebami těla a potřebami ducha. Lidský duch nepotřebuje žádné školení – intuitivně vyciťuje, která cesta je dobrá – ovšem jen dokud se lidé přidržují Řádu
• Hledejte pravdu a vesmírné zákony, protože jen jejich poznáním a uplatňováním v obecném životě můžeme stoupat po své vývojové linii dál
• Trvalé uzdravení může přijít jen tehdy, když se člověk zcela zásadně vnitřně změní – změní myšlení, slova i skutky“

Duchovními příčinami nemocí se na celém světě zabývá hodně autorů – například Luise L. Hay, Rüdiger Dahlke, Kurt Tepperwein, Valerij Sinelnikov a také náš MUDr. Jan Hnízdil (jeho přednášku najdete u mne na webu v rubrice videa) nebo léčitel ze Zlínska pan Miroslav Hrabica. A to jsou jenom náhodně vybraní zástupci z dlouhé řady autorů či praktiků dalších.

Jak to teda je? Už jsem předeslala, že etikoterapie je svázána s ctnostmi, jakožto předpokladem zdravého a spokojeného života a s nectnostmi se kterými ve finále souvisí duchovní příčiny nemocí.

A co se rozumí ctností? Vezmu si na pomoc Katechismus katolické církve. „Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Dovoluje člověku nejen konat dobré skutky, nýbrž i vydávat ze sebe to nejlepší. Ctnostná osoba všemi svými smyslovými i duchovními silami směřuje k dobru, hledá je a volí v konkrétním jednání. Lidské ctnosti jsou pevné postoje, ustálené sklony, trvale nabyté vlastnosti rozumu a vůle, které řídí naše skutky, vnášejí řád do našich vášní a usměrňují naše chování podle rozumu a víry. Jejich plodem je snadnost sebeovládání a radost při úsilí o mravně dobrý život. Ctnostný člověk je ten, který svobodně koná dobro. Mravních ctností se dosahuje lidským úsilím. Jsou to plody i zárodky mravně dobrých skutků…“ Tolik Katechismus.

A naopak nectnosti? Ty jsou definovány jako provinění proti lásce, pravdě, rozumu a svědomí, které nám napovídá co je dobré a co ne. Prakticky je to provinění proti morálnímu kodexu, který je definovaný například v křesťanském desateru, či šířeji v duchovních zákonech.

Můžete se také třeba podívat na následující zrcadlo možných lidských nectností a sami zvážit, nakolik se vás týkají. Ale nepropadejte panice. Nikdo nejsme dokonalý. Ale můžeme být lepší. A od toho je tu právě etikoterapie.

ZRCADLO LIDSKÝCH NECTNOSTÍ: