OBTÍŽE A PŘEKÁŽKY NA DUCHOVNÍ CESTĚ – 1

Zkoumáme-li vlastní mysl, dříve či později se střetneme s hluboko zakořeněnými zdroji chtivosti, úzkosti, předsudků, nenávisti a žádostivosti, které na světě způsobují spousty smutku a utrpení.

Poctivý člověk na duchovní cestě může dopodrobna vyprávět o letech zápasení s nějakou z forem překážek, rozjitřením mysli, či zablokováním srdce, jež vznikají nejen během meditačního cvičení – pokud meditujete, ale hlavně v životě. Tytéž obtíže popisují křesťanští a židovští mystici, súfisté, hinduističtí jogíni i američtí indiánští kouzelníci.

end of the day

Představují pro nás výzvu. Každému, kdo svůj život staví na spirituálních základech, dávají základní otázku. Existuje nějaký způsob, jak se jmenovanými problémy  zacházet moudře a dovedně?

Je to hodně o zralosti. Anselm Grün o zralosti píše: „Zralý člověk je ten, který se rozvinul a stal se pro ostatní požehnáním.  Zralost je to, co dělá z osoby osobnost. Je to sjednocení všeho, co je v nás, všech našich schopností a možností, světlých i stinných stránek. Zralý člověk je ten, který je sám se sebou v souladu. Nezmítají jím různé potřeby, netrápí se kvůli nevyužitým možnostem. Vše v sobě sjednotil a stal se úplným. Nerozpadá se do různých rolí. Spousta lidí si dnes připadá rozpolceně, dělí svou osobnost na části a ty užívají podle toho, kde a s kým zrovna jsou. Avšak touží po celistvosti. Člověk zraje, aby měli ostatní podíl na jeho zralosti a mohli se z ní těšit. Mluvit se zralým člověkem je radost. Setkávání s člověkem nezralým je proti tomu spíše obtížné.

Se zralými lidmi je to stejné jako se zralými plody. Cítíme se s nimi dobře. Vnitřní jednota jejich osobnosti šíří příjemnou atmosféru i mezi lidmi, s nimiž zrovna jsou. Jejich celistvost působí jednotící silou na ostatní.“

Oproti tomu nezralý člověk nerozřešil a nezaintegroval své infantilní sklony a komplexy. Jeho mysl se nesnažila čelit svým podpovrchovým zvykovým sklonům. Takový člověk nejspíše tráví život více či méně nevědomým přehráváním svých nezpracovaných negativních a rozporuplných tendencí a jejich promítáním na vhodné objekty. Takové žití posiluje negativní stránky mysli a posléze bytí. Teprve postupným dozráváním – prací na sobě – jsme si schopni a ochotni připustit, že to, co se nám děje vychází z nás a ne od partnera, rodičů, sousedů či vlády.

Je to náš strach, naše nedostatky, zlost, odpor, naše nechuť vidět to, co je skutečně ve hře. Pocit, že jsme jen bezmocnou hříčkou vnějších sil, nepramení z toho, že by nás takové síly skutečně ovládaly, ale z toho, že se necháme ovládat svými zvyky. A právě tyto zvyky se projevují jako zdánlivě vnější síly.

Abychom pokročili dále, je třeba něco dělat pro své vysvobození ze sevření zvykových sklonů – to znamená především snažit se o skutečné sebepoznání, rozvinout schopnost poctivě a opakovaně posuzovat svoje myšlenky, slova i skutky, učit se stabilizovat mysl a posléze směřovat ji správným směrem. Rozvíjet čistotu myšlení, vnitřní svobodu, spokojenost a zdravé sebevědomí. To vše je v našich silách. Lze se to postupně naučit.

Další rada zní – jednej proti.  Když je tvým problémem například lakota – jednej štědře. Jdi cestou malých kroků a každý den něčím malým obdaruj své bližní. Může to být věc, ale i čas nebo třeba věnování pozornosti.

Zásadní je ale také uvědomění, že trvalého pokroku lze dosáhnout pouze trpělivou a vytrvalou prací na čištění mysli, řeči i chování.

Pokračování.

Příspěvek byl publikován v rubrice ČLÁNKY se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.