HOJNOST A PROSPERITA

Co vlastně máte pod těmito dnes tak často skloňovanými slovy?

Slovníky nám dávají tento výklad: Hojnost = blahobyt, nadbytek (všeho možného).

hojnostProsperita = zdar, úspěch, výnosnost.

Po hojnosti čeho toužíte? Peněz, majetku, zdraví, lásky, přátel, moudrosti…? A na čem všem může být blahobyt závislý? Pojďme si spolu načrtnout, jak se také lze na tuto oblast podívat.

Začínám výběrem ze systemického pohledu konsteláře Jana Bílého, publikovaného v článku http://janbily.blogspot.cz/2012/08/proc-nejsme-bohati.html , kde píše o příčinách toho, proč nejsme bohatí:
1. Zděděná osobní podvědomá peněžní přesvědčení
Tato přesvědčení jsou hlavním předmětem „průzkumu“ v konstelacích, ze kterých víme, že v rodinném systému se nic neztratí. Pokud tedy někdo z našich předků prožil v souvislosti s penězi nějaké trauma, je velice pravděpodobné, že se traumatická energie předá dál. Například byl-li za svůj majetek perzekuován komunistickou justicí, může se toto ukázat v přesvědčení, že mít peníze je nebezpečné.

– Převzatý strach (Vydělávání/vlastnictví peněz někoho v minulosti ohrozilo)
– Věrnost systému (Pokud moji předci žili v chudobě, jak bych si já mohl dovolit,  být jim nevěrný?)
– Odpor vůči předkům (Vydělávání peněz bylo v minulosti spojeno s velikou dřinou a nevedlo k bohatství, lepší je tedy nenásledovat cestu mých předků, zůstat chudý a vůbec se o „dostatek“ nepokoušet)
– Převzatá vina (Protože někdo z předků někomu majetek vzal, já dnes splácím jeho vinu tím, že se (podvědomě) o majetek připravuji)
– Převzatý stud (Kdosi ze systému byl opětovaně kvůli penězům ponížen. Nyní mám zábrany, říci si o to, co mně náleží)
– Převzaté pohrdání penězi (kdosi z předků se domníval, že je „lepší“ než ostatní, neboť žil v chudobě)

Toto je jen několik příkladů převzatých peněžních přesvědčení. Ve skutečnosti existuje nekonečně mnoho variant a možností. Skrze uctění zranění a bolesti předků a skrze rituální práci lze tato přesvědčení změnit. To ovšem jistou dobu trvá a rozhodně to není uděláno jedním rituálem či jedinou konstelací.

2. Naučená, polovědomá přesvědčení o penězích
Opět několik příkladů: Zažijeme-li delší období nouze, může to vést k tomu, že se „naučíme“ být s penězi opatrní a přestaneme být v zacházení s nimi hraví a bezstarostní.
Pokud nás v dětství strýček nutil, dát mu za každou darovanou korunku do kasičky pusu, je možné, že se v nás vytvoří cosi jako odpor k penězům.
Mluví-li již delší dobu každý kolem nás o krizi, začne se náš vztah k penězům chtě nechtě měnit. Začneme se jich držet jako klíště, což většinou omezí náš rozhled, vystraší „srdce“ a vyřadí „rozum“, a my začneme dělat v jejich používání či investování chyby.
Řešením je pokaždé uvědomění si toho, co si o penězích myslíme, co se domníváme a především, jaké pocity k nim chováme na hluboké úrovni, mimo té prvoplánové, vědomé touhy po penězích, která většinou tvrdí: „Chci se zbavit nedostatku…“, nebo „Peníze potřebuji jako sůl“.

Jako vždy, pohled do hloubky bolí a nakládá na nás zodpovědnost za vlastní život. Pokud zjistíme, že „chyba“ se stala na naší straně, už se nemůžeme stavět do pohodlné pozice oběti okolností (viz naše výmluvy typu okolní svět mi to neumožňuje…)

3. „Objektivní“ problémy
Slovo „objektivní“ je zde záměrně v uvozovkách, neboť i když je většinou řeč o potížích, které zdánlivě nekoření v našem jednání (viz: Je to prostě těžké… Proti tomu jsem bezmocný…). I zde je dobré si připustit, že za vše, co se nám děje, si můžeme sami.
Je těžké, hledat vodu na Sahaře, i když se to může podařit. Je podstatně lehčí, najít ji například v Irsku. Na seminářích mě vždy udivuje, s jakým zápalem a entusiasmem se lidé snaží tvrdohlavě vydělat peníze tam, kde se to povede jen nepatrnému zlomku všech těch, kteří se v daném oboru snaží o totéž.
Toto je také jediná část „problému peněz“, kde nám můžou pomoci knihy „bestsellerových“ autorů typu Roberta Kiyosakiho a podobných, odmyslíme-li si ono americké: „Musíš jen věřit!!!“.Ne, věřit si opravdu nestačí, je třeba poměrně chladnokrevně zhodnotit svoji situaci, svůj „podnikatelský“ záměr a své možnosti, stanovit si cíle a mít (a rozvíjet) také krapet intuice. To vše ovšem spousta lidí nedokáže sama a proto by se tito lidé měli ptát. Expertů, koučů ale především svého blízkého okolí. Ptát se ovšem znamená, dát tomu, koho se ptám také možnost k upřímnosti a tvrdé kritice.

4. Plýtvání a míra „udržitelné“ hojnosti
Toto je věru ošemetná část mého článku. Ukazuje totiž, že „přebytek“ (jako jediný stav, který nám umožňuje hravost a kreativitu) neznamená pro každého totéž a může být také nebezpečný. Ale nejprve k nedostatku a dostatku. Dostatek se všeobecně pokládá za dosažení hodný cíl, zatímco nedostatek za katastrofu. Slovo „dost“ má ale ve všech jazycích dvě konotace, z níž jedna říká, že je toho „tak akorát“ a druhá  je zastavující, limitující. „Dost!“ říkáme, když nám někdo nalévá čaj a šálek a my už víc nechceme, nebo když nám děti jdou na nervy. Co potřebujeme, abychom se opravdu uvolnili, je přebytek.
Problém s přebytkem je ovšem následující: lehce se může zvrhnout v plýtvání, které, jak se zdá (opět přímá zkušenost z konstelací), trestá „univerzum“ depresí, osamocením, jakýmsi „ztvrdnutím aury“. To vede k necitlivosti, k poruchám kontaktu s okolím, následovaným potíži ve vztazích (k partnerům ale i k ostatním lidem). Ukazuje se zde, především u pokročilých a vědomějších jedinců, jakési „instantní působení karmy“, a to i tehdy, když je „postižený“ člověk přesvědčen, že jedná eticky – například velkoryse podporuje skrze dary ty, kteří takové peníze nemají. V této souvislosti se vynořuje otázka, jaký přebytek (tedy i jaké příjmy) „univerzum“ ještě povoluje, aniž by je „trestalo“. Tuto úvahu nenajdeme nikde u peněžních guruů, kteří svorně proklamují ideologii „No limits“. Jenomže – vše má své hranice, nejen růstu.

Tolik vybírám ze zkušeností Jana Bílého.

Další brzdící podvědomé bloky mohou být ukryty v podvědomých programech chudoby, průměrnosti, nedostatečnosti, chamtivosti…Prostě každý to má jinak, v závislosti na své osobní a rodové historii a současných mentálních přesvědčeních.

A chci zde také připomenout jak biblický výrok: „Nejdříve hledejte království nebeské a všechno ostatní vám bude přidáno“, tak lidové rčení: „Přičiň se člověče a pán Bůh ti pomůže“. Jinými slovy: „Modli se a pracuj“. Což je podle mne základním předpokladem hojnosti v jakékoliv oblasti – zdraví, práce, peněz i vztahů.

Pokud chcete vědět, kde a v čem jsou vaše bloky, přijďte na některý z konstelačních seminářů, kde vám je vaše konstelační zakázka ukáže konkrétně :-).

Příspěvek byl publikován v rubrice ČLÁNKY se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.