TAJEMSTVÍ ODPUŠTĚNÍ.

Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že neexistuje zřejmě ani jediný člověk, který by nezažil, že mu někdo ublížil. Něčím, co vnímal jako malé či větší poškození, něčím, co ho hodně bolelo. Nemusela to být zrovna bolest fyzická. Vždyť emoční bolest umí potrápit daleko více a hlavně déle.

A o tuto emoční bolest tu vlastně jde. O zablokované emoce, které mohou způsobit mnoho problémů v našich životech. Psychických, psychosomatických, vztahových…Neodpuštění za to rozhodně nestojí. Neodpuštěním si ubližujeme dále sami a „viník“, který nám záměrně nebo nedbalostí ublížil někdy ani neví, že se něco stalo. A my vlečeme to obrovské břemeno svým životem dál. A to nás láme (bolesti v kříži), leží nám to na srdci (problémy se srdcem), dusí nás to (alergie nebo astma) či nám to ubližuje nějak jinak.

Co je teda skryto za odpuštěním? Vězte, že hodně.

Odpuštění je prvním krokem ke šťastnějšímu životu, k prožívání lásky, radosti a štěstí, prvním krokem k léčbě nemocí. Pokud neupustíme od obviňování druhých nebo i vlády, či osudu, tak se svých problémů nezbavíme. Odpusťme partnerům, rodičům, všem blízkým, událostem a hlavně sobě.

Proč sobě? Vždyť my sami jsme určitě také někomu ublížili. A může nás svírat pocit viny, lítost, stud, bezmoc…a už jsme na jedné lodi s naším pachatelem, jenom na druhé straně paluby. Výsledek je ale tentýž – možné problémy jakéhokoli rázu.

Odpuštění nás osvobozuje od minulosti. Je také jedním ze základních prvků duševní hygieny.

Odpuštěním odhodíme ranec lítosti, smutku, pocitu ublížení, strachu, viny, hněvu a odporu, touhy po pomstě.

Archetyp oběti je v nás hluboce zakořeněný už věky. Předávaný z otce na syna třeba prostřednictvím krevní msty nebo alespoň vzájemnou nevraživostí celých rodů. Proto není divu, že někdy se nám odpouští vskutku těžce. Skutečné odpuštění znamená, že se přestanu za oběť považovat a přestanu na svého dotyčného „škůdce“ hledět jako na pachatele. Nejen v mysli, ale i v srdci.  Ale jak toho dosáhnout?

Zkuste následující doporučení:

1)      UVĚDOMTE SI, že hněv, zášť i pocit viny je emoční jed, který škodí vašemu tělu, mysli i zdraví a hlavně celkové životní pohodě.

2)      ZMĚŇTE postoj, myšlenky i chování k dané události i jejím účastníkům. Přivolejte si na pomoc energii lásky a dobré vůle.

3)      PODÍVEJTE se z nadhledu na to, co vám způsobili a řekněte si – NEJSEM Z CUKRU, něco vydržím.

4)      PAMATUJTE, že všechno zlé může být k něčemu dobré. Určité duchovní školy vyhledávají potíže, aby na nich jejich žáci rostli…

5)      PŘESTAŇTE se chovat jako oběť a aktivně pracujte metodou malých krůčků na tom, co vylepšit jde a smiřte se s tím, nad čím moc nemáte.

Držím Vám pěsti. A jestli chcete, pomohu Vám.

Příspěvek byl publikován v rubrice ČLÁNKY se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.