ŽIVOT JAKO MISTROVSKÉ DÍLO

Co je smyslem života? Otázka, kterou řeší filozofové i celé filozofické či náboženské systémy exoterní i okultní snad od počátku civilizovaného věku. Já věřím tomu, že smyslem lidského života a jediným smysluplným cílem veškerého jeho snažení je návrat k Bohu – návrat do jednoty, celistvosti, jediné možné neiluzorní a trvalé blaženosti.

meditace1Otázkou ovšem je jak toho docílit. Možným ukazatelem cesty jsou morální kodexy zakotvené v náboženství – cesty ctnosti a duchovního pokroku. Jaké jsou ale metody dosažení těchto vlastností? Jak se stát vždy milujícím, altruistickým, pokorným, štědrým, přejícím, mírumilovným, cudným, střídmým, činorodým…?

Metod je vícero. Dnes chci zmínit meditaci – jako trenažér reálného života – trenažér používání výše jmenovaných vlastností v denním životě.

Meditace spočívá ve své podstatě ve cvičení mysli s efektem posilování vůle a schopnosti člověka soustředit se. Jejím základním cílem je proniknout pod povrch mysli a ponořit se co nejhlouběji do našeho nitra.

Někomu se může jevit, že člověk není schopen proniknout do hlubin vědomí, je-li plně při smyslech. Zdatný praktik mu na to ale odpoví: „Ale ano, je to možné. Mně se to podařilo.“

Můžeme proniknout do těchto úžasných končin vědomí a utkat se s dravou zvěří, která se tam prohání. Můžeme najít onen hrad, kde místo nás vládne král Ego a objevit obrovské poklady ukryté v našem nitru, které nám po právu patří. To je obraz naší domoviny, odkud jsme přišli na svět. A i když jsme odsud byli dočasně vyhnáni, i když v tomto království kvůli uzurpátorově zvůli vládne chaos, můžeme se vrátit a začít s nastolením pořádku.

Dravá zvěř – to jsou naše sobecké touhy a depresivní pocity, které na nás neustále číhají. Jsou velmi mocné. Pokud neumíme s myslí dovedně nakládat, tak nám skrze neusměrněné myšlenky vládnou a uzurpují nás. Podobně jako pocity, o kterých neumíme rozhodovat. Bránu naší mysli necháváme neustále otevřenou a různé nepříjemné stavy se tam mohou vloudit kdykoliv.

Jistě – můžeme si dát skleničku, spolknout prášek na uklidnění, začíst se do zajímavé knihy nebo uběhnout 10 km. Ale jakmile jsme zpátky – dravá zvěř tam nezkrocená stále na nás číhá dál a čeká na další vhodnou příležitost k útoku.

Dobrou zprávou je, že tuto dravou zvěř je možné ochočit. S prohlubováním schopnosti meditovat (v tomto případě) bude vliv neodolatelných chutí, nutkavých stavů a záchvatů emocí na nás postupně slábnout. Jasně si uvědomíme, že pokud jde o naše reakce, máme možnost volby: můžeme říci ano nebo ne. Je možné, že na začátku naše rozhodnutí nebudou právě nejlepší – nicméně je důležité, že si vůbec uvědomíme , že tato volba existuje. Postupně poroste naše schopnost správně se rozhodnout ve všech situacích. Začneme žít svobodněji.

Nemusíme se totiž spokojit s tím, jací jsme. Je nám dána schopnost se měnit. Ani genetické vybavení, nebo biochemie mozku, ani astrologické konstelace nebo výklady karet, ani traumatické zážitky v dětství nebo výchova – nic z toho nemusí náš potenciál trvale omezovat.

Vše co jsme, je výsledkem našich myšlenek. Změníme-li tedy způsob myšlení, můžeme se změnit také sami.

PO OVOCI POZNÁTE JE. Chcete-li vědět, jak daleko někdo dospěl na duchovní cestě, pozorujte jeho chování v každodenním shonu. Je trpělivý? Má stále dobrou náladu? Je citlivý k potřebám ostatních ve svém okolí? Je oproštěn od silných averzí či zálib? Je schopen pracovat s ostatními v přátelském duchu? Pokud ano, pak pokročil na duchovní cestě, i když třeba nikdy neměl vize ani jiné duchovní zážitky. Pokud ne, pak může mít kdovíjaké schopnosti – ale duchovně se nerozvíjí, či dokonce zakrňuje.

Trvalou hodnotu – až na onen svět – má krása mistrně prožitého života, takového života, ze kterého bylo odstraněno sobectví a ve kterém ctnosti na úrovni myšlení, cítění, slov i skutků tvoří jeden harmonický celek.

Dospět k takovému životu si ale žádá mnoho času a trvalé, vytrvalé úsilí. Není možné odbourat dlouhodobě zažité postoje a návyky účastí na jednom přelomovém víkendu. Právě tak, jako nestačí naučit se vyťukat na klavíru pár not a hned chtít hrát Beethovena či Chopina.

U většiny z nás vše, co nás determinuje – tj. naše navyklé způsoby myšlení, cítění a chování – proudí naším vědomím jako mocná řeka. Většinou se tímto proudem necháme unášet. Například, když se v nás zvedne vlna hněvu – je tak snadné a navíc uspokojující se jí nebránit. Zkuste se někdy ale přímo hněvu postavit. Bude se vám těžko dýchat a nohy vám zdřevění. Duchovní pokrok ale vyžaduje právě toto (ne takto – ale toto 🙂 ). Vyžaduje, abychom se dovednými způsoby vzbouřili proti naší podmíněnosti, proti našim návykovým reakcím a naučili se plavat proti proudu nedovedného bytí. A meditace je jednou z metod, která nás tomu může naučit.

Pokud se chcete zbavit podmíněnosti – nedovedných způsobů myšlení, cítění a chování – ozvěte se. Naučím vás dalším dovedným metodám 🙂

Použitý materiál: Eknath Easwaran, Meditace.

Příspěvek byl publikován v rubrice ČLÁNKY se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.