Teoretické principy

Zablokované emoce, iracionální myšlenky a postoje, smysl života.

Ke zdravé osobnosti člověka patří, že všechny pocity smějí být prožívány, přičemž se samozřejmě požaduje neubližování a určité přizpůsobení se společenským pravidlům (to platí třeba o hněvu, kde je dobré naučit se ho vyjadřovat asertivně, a odžívat pomocí speciálních technik). Zdraví lidé disponují mechanizmy, které jim dovolují ovládat pocitové podněty, i agresivní, aniž by je museli potlačovat. Jsou tolerantní k chybám druhých i k vlastním nedostatkům.

Emoce, které nejsou prožívány, ale potlačeny nebo vytěsněny, jsou v mnoha případech základní příčinou problémů v psychické i tělesné rovině.

V případě nezpracovaného emocionálního šoku či stresu se v energetickém systému těla vytvoří blok, který znemožní volné proudění energie a následkem mohou být psychosomatická onemocnění, jako jsou choroby krevního oběhu a srdce, chorobné závislosti (drogy, léky, přejídání, kouření aj.), alergie, poruchy příjmu potravy, žaludeční vředy, problémy s páteří, migrény nebo problémy na psychické rovině, ve vztazích, v chování, při učení, či v jiných oblastech života.

Nezáleží přitom, zda šok byl vyvolán skutečným, či domnělým ohrožením. Malé dítě, někdy i dospělý člověk nedokáže vždy rozlišit, zda ublížení, či ohrožení je skutečné nebo jenom fiktivní. Zda se jedná o škodlivou manipulaci, ubližování, či nastavení prospěšných hranic. Vnímání situace je povětšinou subjektivní.

Určité pocity mohou být potlačovány také výchovou. Rodiče v dobré víře (ne vždy však oprávněné) toho, že ví, co je pro jejich dítě nejlepší, mají rozhodující vliv na podporu nebo omezování prožívání určitých pocitů. Svým postojem mohou dítě přivést k tomu, že určité pocity nesmějí být vnímány a už vůbec ne prožívány a prezentovány navenek.

Projevit se mohou i problémy vzniklé v mnoha generacích nazpět. Přenos se děje sociálním učením (výchovou a napodobováním) a geneticky, z minulosti do přítomnosti a při nezpracování problému dále do budoucnosti. Tak se „hříchy otců“ dědí stále dál, dokud některý člen rodiny problém neodhalí. Když ho zpracuje a naučí se novému, zdravému životnímu scénáři, odlehčí a ozdraví tak celý rodinný systém.

Citové blokády získané v dětství nebo působením předchozích generací se projevují obdobně jako nezpracovaný emocionální šok. Nejčastěji dochází k nahromadění pocitů, a emoční energie, která nemůže volně odtékat, vytváří přetlak ve formě stresu. A následkem jsou opět už zmiňované psychické nebo psychosomatické potíže.

IRACIONÁLNÍ MYŠLENKY A POSTOJE

Hlavní příčinou náběhu nezdravých emocí je převzatý systém přesvědčení, hodnot a postojů, získaný od „autorit“ v průběhu života. Když je človíček malý, tak si nechá poradit.  Učí se napodobováním – tak to dělá máma, tak táta, tak paní učitelka, tak kamarád Pepíček, kterého v skrytu duše velmi obdivuje…Bohužel když povyroste, často si neuvědomí, že může používat dovednější postupy a návody k tomu, jak myslet, dělat věci a jak se chovat vhodnějším způsobem, vedoucím k lepším výstupům.

Nevhodné myšlenky, systémy přesvědčení a postoje často vedou k výstupům neurotickým – potažmo k zablokování emočního systému, a tím k možným problémům jakéhokoliv druhu.

Je v našich silách odhalit, zpochybnit a odstranit iracionální myšlenky a naučené postoje, které nám škodí. Používám efektivní metody, které jsou schopny člověka posunout od dogmatických „měl bych“, „mám“ a „musím“ ke „chci ku prospěchu všech zúčastněných“ a „vyhovovalo by mi“.

Tyto metody se umí vypořádat i s těžkými stavy úzkosti, sklíčenosti, sebeobviňování, sebelítosti, nepřátelství…Ba naopak – umí klienta naučit zaměřovat se na radost, hodnotné cíle, na své vlastní specifické poslání a ideály. I na to, být přínosem pro své nejbližší a pro širší komunitu, které je členem.

SMYSL ŽIVOTA

Dost často se setkávám a to i u velmi mladých lidí s tím, že nevidí smysl v čemkoli. Proč se vůbec snažit a starat, když stejně směřujeme k zániku? Takové otázky svědčí o hluboké duchovní krizi a proto pouze duchovními prostředky ji lze rozklíčovat a řešit. A co jsou to vůbec duchovní prostředky, jaké používají nástroje?

V prvé řadě je to víra v moc, která nás přesahuje a morální kodex, který s ní souvisí. Ptáte se: „A jak mám věřit, když nevěřím a vlastně ani nechci?“

Proste a bude vám dáno, klepejte a bude vám otevřeno…slovy bible. Protože víra je darem, je svým způsobem nezaslouženou milostí. A bez ní se smysl veškerého konání vytrácí. Život potom většinou osciluje kolem konzumu, který nám ve finále trvalé uspokojení nepřinese. Možná si chvilku nebo i dlouho užijeme ten pocit z nového auta; z vysokoškolského diplomu; z postu generálního ředitele či člena senátu…ale pokud pod tím není vyšší smysl víry v něco transcendentního, přijde doba, kdy smysl toho všeho se vytratí. Smysl úspěchu, smysl zdraví, smysl uspokojování jakýchkoli potřeb.

Tady se už podruhé na svých stránkách odvolávám na celoživotní zkušenosti C. G. Junga, celosvětově uznávaného psychologa a terapeuta: „Léčil jsem stovky pacientů a nebyl mezi nimi jediný, u něhož by konec problému nespočíval v nalezení religiózního (náboženského) aspektu v životě.“

Další nestor terapie – Viktor Frankl řekl: „Na lidskou osobnost lze pohlížet ve třech vrstvách (duchovní, psychické a fyzické), které jsou hierarchicky uspořádány. Každá nižší se otevírá směrem k vyšší. Celek se pak podřizuje vedení „duchovní osobou“, kterou charakterizuje svoboda a odpovědnost. To, co je v nás nižší, může být usměrňováno, zušlechťováno a pozvedáno výše „duchovní osobou“.

Viktor Frankl byl židovský lékař a vědec, uznávaný primář neurologického oddělení ve Vídni, který rozvinul své učení o smyslu života na základě zážitků z koncentračního tábora v Osvětimi, uprostřed nepředstavitelného utrpení. Myšlenka, tvořící podstatu jeho učení zní: „Je něco, co mi nikdo nemůže vzít. A tím je moje svoboda rozhodovat, jak zareaguji na to, co mi někdo udělá. I když mi vezmou fyzickou svobodu, nikdy mi nemohou vzít svobodu duchovní – vytvořit si vlastní názor, vnitřní postoj – a to je to, na čem ve skutečnosti záleží.“

Ještě je potřeba vzít v potaz výši vědomí, na které se každý nacházíme. Nelze přeskočit stupně a znalosti školy základní a nastoupit na školu vysokou. Musíme jít po řadě. Dodržovat řád. Nejdřív jednoduchá malá násobilka, až dlouho potom složité integrální výpočty. Kdo toto přeskočí, bude osudem donucen vrátit se o nutný kus cesty nazpět a nejdříve dohnat zameškané.

Pojďme teda navázat na to, co, skutečně už v našem charakteru zvládnuté máme, co umíme používat na výbornou, nebo alespoň chvalitebnou 🙂  a pokročme alespoň o kousek dále.

SHRNUTÍ

Zaměřuji se především na nalezení disfunkčních životních postojů založených na nesprávných myšlenkových postupech a na rozproudění nahromaděných pocitů, které způsobují bloky v energetickém systému těla. Vedu také k rozklíčování charakterových nedostatků, bránících plnohodnotnému rozvoji klienta.  Práci končím nácvikem nových dovedností a vytvořením optimálního životního scénáře, který člověka povede k regeneraci (zlepšení zdravotního stavu jak fyzického, tak psychického) a posléze k rozvoji kvality života, vnitřní pohody a k ozdravění vztahů. Zodpovědností klienta je, aby podle těchto nových poznatků a dovedností změnil svůj každodenní život.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *