Máte problémy se zuby? Nahlédněte do následujících řádků a porovnejte je se svým životem. Psychosomatika a zuby je oblast poznání, která vám pomůže  zbavit se těchto bolestivých problémů.

Pozn. : pokud si nevíte s odstraněním příčiny problému rady, nebo ho neznáte  – ozvěte se. Výsledkem odstranění příčiny vašeho problému, budou zuby zdravé a bez bolesti 🙂 Pracuji i videohovorem – viz nabídka Kontakt a cena

Zdroje tohoto článku jsou různé, abyste měli širší prostor ke srovnání a hledání té své příčiny. Text, který právě ve vás vyvolá rezenonaci AHA efektu, k ní určitě bude mít blízko. Základ vychází z knihy Michéle Caffin – Co o nás prozrazují zuby (Zuby jako zrcadlo našeho života a duše). Autorka je zubní lékařka a čelistní chirurg a své dlouholeté poznatky shrnula právě v této knize. Přišla k závěru, že zubní kaz není jen důsledkem nedostatečné hygieny ústní dutiny, ale také obrazem souvislosti mezi stavem chrupu a naším duševním životem. Postupuje zub po zubu a vysvětluje, co jednotlivé části chrupu a jejich stav symbolizují a odrážejí. Mimo jiné části těla i zuby svědčí o událostech, kterými jsme prošli, o problémech, jež nám vládnou, ale i o našich silných i slabých stránkách.

Další nestor psychosomatické medicíny – Rudiger Dahlke píše o zubech v knize Nemoc jako symbol následující: úkolem, tématem zubů je správně žít agresi – projevovat a uplatňovat svoji životní sílu; schopnost prosadit se; zajistit si svůj podíl; zvládat problémy; rozmělňovat „velká sousta“. Pokud se těmto tématům vyhýbáme, nastoupí většinou bolest, která nás má nakopnout na správnou cestu.

Začněme od nejběžnějšího problému:

Zubní kaz

Nedostatek pevnosti, tvrdosti a hmoty. Vyhýbám se obtížím, potlačuji problémy, místo abych je řešil.

Zahnívající životní síla, potlačení agrese, neschopnost obrany. Člověk má málo síly prosadit se, ztrácí vitalitu, energii a potenci. Výzvou je naučit se využívat agrese, umět se do problémů zakousnout a vydolovat z nich něco užitečného pro sebe.

Zuby jsou ukazatelem naší vitality i rozvážnosti, jsou ukazatelem rozhodnutí člověka. Pokud víme, do čeho je třeba se zakousnout a čím se je třeba zabývat, a skutečně to děláme nebo se o to snažíme, zůstávají nám k dispozici pevné zuby, pevné nástroje. Pokud si hrajeme na to, že problém nevidíme, nechceme se jím zabývat a máme strach do toho šlápnout naplno, ztrácíme i sílu k boji s problémem, své zuby.

Další možný pohled na zuby

(by: www.styl.diroslovi.cz/zdravi/odhalene-priciny): 

Zuby se rozpadají, protože ony jsou tím filtrem, co z nás vychází a nevychází, používány jako úložna. Běžný zub zachytí tisíce výroků, které si nedovolíme říct, nebo je říct nesmíme, nebo nechceme. Výsledek je stále tentýž. Zub obdrží informaci, i kterou cedíme mezi zuby, uchovává všechny jedovaté poznámky, jakož i dobrá slova. Člověk, který ovšem většinu toho aspoň jinde vysloví, uleví svým zubům, stejně jako celému organismu, který je s dotyčnou věcí spjat.

Takže od věcí, které rodiče běžně používají a které nám stejně běžně zakazují až po systém, že šéf má vždycky pravdu a pokud nechceme přijít o místo, nebudeme jeho pravdu konfrontovat s tou naší, to vše se týká zubů. Jed nemohoucnosti a nepravdy se v nich usazuje a vyvolává chemické reakce – vznikají jedovaté zuby či buňky v zubech, které se při zvýšené koncentraci jedu začínají rozpadat. Tím se teprve tvoří podmínky pro reakci mezi zbytky potravy a narušeným zubem, která se při další, větší a větší koncentraci projevuje vznikem kazu či jiných ne-mocí.

Určení zubů je velmi jednoduché – mají za účel rozmělnit potravu tak, aby mohla pokračovat do trávícího ústrojí k dalšímu zpracování. To znamená, že potrava a její zbytky jsou pro zuby přirozenou společností a samy o sobě jsou v naprostém pořádku. Jsou potraviny, které navíc zuby očistí tím nejvhodnějším způsobem, třeba jablka. Do tohoto koloběhu není třeba vůbec zasahovat – tedy pokud se kazům nevytvoří jiné podmínky.

Psychosomatika zubního kazu

Nepochopením příčiny vzniku kazů dalo vzniknout obrovskému byznysu s thymolinem, fluorem, aloem a umělou hmotou, což vše nám slouží k vyčištění zbytků potravy ze zubů. Tím se ovšem neléčí příčina, ale jen se zamezí následné reakci narušeného zubu se zbytkem jídla. To znamená, že zuby, pokud jsou narušené, jakože není na světě člověk důsledně pravdivý, čekají jen na sebemenší příležitost, a pokud si člověk hned po každém jídle nezkazí chuť zubní pastou a nechá byť sebemenší zbytek stravy v ústní dutině, dává tím předpoklady ke vzniku kazu. Tedy jako obvykle léčíme následky, a nikoli příčiny.

Nesprávná komunikace

Příčinou je blokace páté čakry – mj. centra mluvení, centra projevování naší představy o našem životě. Pokud projevy nesouhlasí s představou, znamená to, že nutíme energii běhat jinými cestičkami, než jsou pro ni přirozené. Donutit energii běhat jinou cestou je snadné – stačí zablokovat běžnou cestičku. To za nás většinou dělají už rodiče – „Co jsi to řekl (a)?“, nebo „Tohle nesmíš říkat!“, a protože to málokdy vysvětlí tak, aby tomu dítě rozumělo, vzniklý blok je daleko větší, než by musel být. Ať ovšem rodič vysvětluje, jak chce, pokud nás někdo donutí neříkat, co si myslíme, vzniká kompletní blok na páté čakře, a nastává problém nejen s krční páteří, která se křiví, nastává úrodná půda pro vznik aftů, různých problémů s mandlemi, dýcháním, a především se zuby, protože to je pomyslná brána do vnějšího světa. Říká se držet jazyk za zuby, cedit slova mezi zuby, zatnout zuby atd.

Když držíme jazyk za zuby, veškeré vyjádření, které bylo na cestě ven, v nich skončí. Zuby dostanou dávku energie s kvalitou příslušnou druhu vyjádření, a v atomech, kterými jsou zuby tvořeny nastane malinko jiná tendence pohybu neutronů a ostatních částic. Ta tendence tam zůstává, dokud se to vyjádření nedokončí, tj., pokud to neřekneme aspoň jinde a jindy. Pokud se uvedená situace opakuje, tendence k jinému pohybu uvnitř atomů sílí a může přerůst v dysfunkci.

Cezení slov mezi zuby děláme proto, že nechceme, aby vypuštěná slova dopadla v plné síle. To má tu vlastnost, že většina síly skončí opět v našich zubech, čili se obrátí naše vlastní síla proti nám samým. Zatnutí zubů je přímé vkládání té které informace přímo do zubů tak, aby se ven nedostalo opravdu nic.

Reakce buňky

Podívejme se, jak na takové zacházení reagují buňky. Každá buňka našeho těla se chová jako kondenzátor elektrického proudu vědomé elektřiny, která když vyprchá, buňka umírá. Tato definice života je obrazná, tedy do určité míry, do značné míry je však pravdivá a jako příklad poslouží velmi dobře. Vědomá elektřina je nosičem informace. Pokud se změní kvalita informace (vědomí), buňka změní chování a tedy vyzařování. V našem případě se však jedná ne o pouhou změnu kvality informace, mnohdy jde o změnu informace jako takové. To je princip např. rakoviny.

Tedy se dá říct, že naše vědomí je rozprostřeno po celém těle, protože celé naše tělo se skládá z buněk. Každá myšlenka oslovuje všechny buňky našeho těla. Každé slovo může modifikovat kvalitu informace, a každý čin může informaci změnit. Už víme, s čím si zahráváme? Že totiž třeba zatnutí zubů je čin?

Proč takto zničené zuby už nerostou? Zuby vyrůstají z kosti. Kost je něco, co obsahuje a udržuje informace. Když ničíme zuby svým šíleným přístupem, informace se přenáší do kosti. Součástí této informace je i to, že jsme dobrovolně zahodili zub. My jsme se ho nejen prostě vzdali jako nepotřebného harampádí, my jsme jej systematicky ničili.

Proto se objevuje informace, že zub už nechceme, a jelikož myšlenky, slova a činy neustále vytvářejí naše příští já i s celou realitou, zub už nenaroste. Stejně jako zneužívání nervů vede k jejich destrukci a neobnovování, stejně tak zneužívání zubů vede k jejich destrukci a ke zničení předpokladů obnovení.

Teprve vyslovením všeho zadržovaného, kdy se paměť zubů a kostí obnoví a očistí od umrtvujících jedů, teprve pak jsou splněny předpoklady obnovy zubní hmoty, velmi podobně, jak je tomu u nervů.

Další pohled

(by http://www.calendula.cz/zuby.htm):          

Každý orgán má něco, můžeme to nazvat spínací relé na odpovídajících částech mozku. Základem onemocnění je duševní konflikt, umocněný vnějšími vlivy (strava, prostředí), platí to i pro zuby. Nastane-li vážná konfliktní situace, začnou probíhat změny na příslušném orgánu a v příslušné mozkovém relé dojde ke vzniku zvláštního obrazce, tzv. Hamerova ohniska, lze to na CT vyfotit. Toto vše se děje za spolupůsobení mikroorganismů a má to biologicky evolučně opodstatněný smysl.

Každý zub má svůj specifický obsah biologického konfliktu = duševní příčina, disharmonie.

Podle umístění kazu můžeme vypátrat emoční problém, slabé místo v životě dotyčného jedince.

 1/ Díry ve sklovině (tzv. kazy)

Sklovina patří k vnějšímu zárodečnému plátku, to znamená, že sklovina je jakási sliznice vytvořená ze slonoviny. Je to ta nejtvrdší část. Hamerovo ohnisko v tomto případě leží ve mozkové kůře, mezi hemisférami, přední paramedian.

Obsahem konfliktu je obranný konflikt „nesmět kousnout“ (ovčácký pes by jezevčíka kousnout mohl, ale nesmí). Při bližším zkoumání o jaké téma se v životě dotyčného jedná zde opět rozlišujeme na řezáky, špičáky a stoličky, je–li levák či pravák apod. V aktivní fázi konfliktu se vytvoří defekt na sklovině, nesprávně nazvaný „kazem“. Ve fázi léčení dochází k pomalé obnově, to znamená k opravě defektu na sklovině, bezbolestné, ovšem s případnými nepříjemnými pocity, citlivostí na teplo/zimu nebo sladkost/kyselost. Hojení probíhá v principu automaticky, přirozeně za předpokladu, že by se zde neobjevily žádné nové recidívy.

2/ Díry uvnitř zubů

přesněji řečeno osteolýza dentinu. Dentin – zubní kost – patří k mezodermu, střednímu zárodečnímu plátku, řídící centrum je v bílé hmotě velkého mozku. V aktivní konfliktní fázi dochází k úbytku buněk, vznikají díry.

Základem „kousacího konfliktu“ je zde konflikt negativního ohodnocení sama sebe z důvodu nemožnosti se bránit, to znamená chtít někoho kousnout, ale nemoci to provést, protože individuum je příliš silné nebo příliš velké.

Může být například u dítěte, které je ve škole přetěžováno. Hamerovo ohnisko (spínač) leží v přední části velkého mozku. V aktivní části konfliktu vznikají tedy díry v zubech, ve vnitřku zubu, které by sice byly vidět na rentg. snímku, ale bývají objeveny pouze náhodou, protože zub v této fázi ještě nedělá problémy. Ale při velmi dlouhém, úporném konfliktu, nebo probíhají-li krátkodobé recidívy, může se takový zub při silném poškození i spontánně rozlomit.

V hojivé fázi, pokud individuum konflikt vyřeší, tedy v přeneseném smyslu někoho kousne za účelem sebeprosazení,   zde začíná rekalcifikace skrze vytváření nových usazenin v zubní dřeni, s výsledkem, že původní díra je poté dokonce pevnější než dřív. To je biologický smysl, který se u tohoto typu zárodečného mezodermálního plátku projeví na konci léčivé fáze. Tragické je pouze to, že díra v zubu začíná bolet teprve po nástupu léčivé fáze, totiž roztažením periostu (ozubice zubu), která je velmi citlivá. Nyní se ale zubař zavrtá a spadne do díry, zub umrtví nebo eventuelně zub vytrhne, přestože by se byl léčil sám za občasných bolestí, i kdyby se vůbec nic nepodniklo. Ovšem jenom tehdy, pokud se nevyskytnou žádné nové duševní konfliktní recidívy.

3/ Parodontóza – „nemohoucnost kousnout“,

Konflikt ztráty sebeúcty, uraženého sebevědomí, nemožnost se prokousat něčím ve svém životě. Chronické neřešení problémů, defenziva, ústup, mrtvolně statický stav, ochromená sebedůvěra a odvaha, uzavírání kompromisů místo jasných řešení, rezignace, navenek klidná situace, uvnitř stav vyčerpání, chlad. Poslední stádium vypadávání zubů znamená ztrátu životní energie, nepoužívané zbraně vlastního sebevědomí se zahodí, člověk se stává bezmocný.

Duševní stav „nemohoucnost kousnout“ má vliv specielně na spodní a horní čelist protože i čelisti patří k oblasti velkého mozku, mezodermu, tedy ke střednímu zárodečnému plátku, stejně jako dentin. Mluvíme o tzv. „parodontóze“, při níž se zjevně neustále prodlužují zubní krčky tím, že se dáseň stahuje zpět, takže se zuby nakonec začnou viklat. Také zde je příčinou odvápňování, osteolýza čelisti kolem zubního krčku. Následkem toho se při kousání „vyklubává“ viklavý zub v příliš širokém kráteru. Tím se stále víc natrhává a vytahuje dáseň a krčky se jeví být stále delší, a pak se může přihodit, že se viklavý zub snadno vylomí. Ve fázi léčení se věc zdánlivě ještě zhoršuje: Při bolestech nebo případných krváceních mluví zubař obvykle o hnisavém vředu kořenu, protože okostice zubu čelistní kosti se rovněž vytahuje, což dělá velké bolesti zubů. Často vychází kalus (usazeniny) ven do ústní dutiny, protože zub je viklavý a osteolýza nemůže být těsně uzavřena (nasládlá chuť v ústech). Z tohoto důvodu osteolýza často nemůže být správně rekalcifikována a tím zhojena.

Další souvislosti

 Zubní kámen

Duševní konflikt ztráty sebehodnoty, zabržděný vývoj. Vně zubů se usazují černé vápenité usazeniny, (cimbuří hradu zdobí černé fangle na znamení smutku ze ztráty vnitřního pána, který nás vedl) , zatímco uvnitř zubů a kostí se vápník (opora stavby těla) ztrácí. Nevyužitá zbroj reziví – skvělé podmínky pro karies – hnilobu. Usazování vápníku do cév, zejm. v pozdějším věku = už nedovedu využít impulsů ducha k potřebným změnám života. Lidově se výstižně říká „zkostnatělé“ myšlení a postoje – to vede k obráceným procesům vápníku, tuhnutí, kornatění na nesprávných místech. Usazování vápníku napovídá o směřování života do oblasti neživé minerální říše.

 Kořenový váček 

vztah k vlastní v podvědomí usazené nevyjádřené agresi – dlouhodobá konfrontace s problémem, které jedinec nedokáže účinně vzdorovat a reaguje pocitem marnosti a frustrace – lidé něčím „převálcovaní“.

 Umrtvení kořene 

zabití zubu a tím i vyřazení „kontrolky“ systému, jednoho vojáka v šiku prosazování našich zájmů. Může vzniknout ložisko druhotných fyzických a psychosomatických poruch, téma příslušného zubu zůstává doživotní slabinou.

Krvácející dásně 

nezvládnutá agrese (naše podstata utrpí poškození i při malé vnější zátěži), psychická labilita, snadno zranitelné sebevědomí, nedostatek sebedůvěry, snadné pády do depresí

Mylolýza 

opotřebení skloviny na jedné straně zubu – člověk se cítí odírán bližními, nedostatek vlastní obrany.

Skřípání a zatínání zubů ve spánku – uvolňování potlačené agresivity obrácené dovnitř, není vpuštěna do vědomí

Předkus – labilita v krizových situacích, duch dominuje, tělo zaostává, potíže s uplatněním – nerozhodnost, bázlivost – tendence stáhnout se zpět.

Zákus – spodní čelist vpředu – strnulost, jednání podle dogmat a stereotypů bez zpětné vazby na vědomí důsledků.

Zuby vyosené: směrem dovnitř – introvert se sklony k „užírání se“ ; zuby vyosené ven – přílišná ventilace agresivity směrem ven.

Zuby křivé – stav a poloha zubů má vypovídající schopnost o nás. Poloha zubů je zrcadlem světa našich emocí.To, jak zuby narostly, má psychosomatickou souvislost s příběhem a osudem člověka i jeho rodu. Zuby jsou zápisem naší karmy (index mravnosti našich životů – co zaseješ, to sklidíš). Při použití rovnátek pozor na atrofii kořenů. Také může u dítěte dojít ke změně chování.

Mléčné zuby nevypadnou samy – dítě se nemůže nebo nechce stát dospělým

Náhrady, protézy, korunky – předstírají zdraví tam, kde původní atributy byly již promarněny a příslušná energie je v rozvalinách.

Co vyjadřují zuby

řezáky 1:

Znamenají rodiče, obecně muže a ženu. Reprezentují vůli a sebe prosazení. Souvisejí s ledvinami. Mezera mezi předními zuby (diastema) = problémy se vztahem k rodičům, příp. k ostatním lidem. Jedinec jako dítě vnímal ve vztahu rodičů nějaký rozpor. V partnerském vztahu je člověk přitahován partnerem, přičemž ho zároveň nějakým způsobem odmítá, odhání. To je nesoulad v archetypech muže a ženy vyjádřený mezerou mezi zuby. Žena s diastemou má ve vztahu pocity nejistoty, muž s touto ženou taktéž.

řezáky 2:

Zobrazují poměr k jedničkám, archetypu rodičů. Jak se jedinec srovnává s rodiči? Např. kříží-li dvojka vlevo přes jedničku, znamená to nesouhlas s matkou, případně s rolí ženy, jak ji matka pro dítě reprezentuje. Z polohy lze usuzovat na temperament. Vystupuje vpřed = sebeprosazení, ale konflikt. Výrazně menší než 1 = přívětivost, podřízenost. Meridián1 a 2: ledviny, močový měchýř, element voda.

špičáky 3:

Souvisí se změnami, jimiž člověk v životě prochází. Objevují se v počátku puberty, období růstu vlastním směrem. Přestavují vitalitu, chuť do života, zdravou agresi za svoje zájmy. Určitě se nemají trhat, došlo by ochabnutí životní síly. Když dolní při skusu přečnívají horní = vnitřní konflikt, potíž zaujmout svoje místo. Mají vztah s vaječníky. Meridián 3: játra/žlučník. Játra jsou podle čínské medicíny elementem dřeva, což odpovídá špičákům, souvisí s růstem člověka.

předstoličky 4:

Zastupují naše individuální tužby – já chci – ego. Když se u dětí odstraní kvůli místu, utrpí vědomí vlastního já. Symbolicky to odpovídá, zub – já – ego si musí udělat pro sebe svoje místo a udělá, pokud jeho nositel se tak také chová. Mnoho dětí je rodiči ze strachu omezováno ve vlastním rozvoji – zub se pak tísní v malém prostoru. Jeho odstranění může znamenat sklon k sebe podceňování a podléhání autoritám, dítě bude poslušné. Také může nastat podvědomá revolta vůči autoritám. Ale může vést i k otevření prostoru. Meridián: slezina, slinivka / žaludek   element země

předstoličky 5:

Rozvíjejí téma čtyřek a vyjadřují „chci tvořit“, nápaditost, kreativit, tvořivost bez cíle. Plány je třeba uskutečnit, to pětkám svědčí. Meridián 4 a 5: slezina slinivka / žaludek

stoličky 6:

Jaké postavení chceme v životě zaujmout. Objevují se ve věku šesti let a mají vztah k potřebě být milován, nesou paměť na dětství, odrážejí prožitá citová dramata, ztrátu blízkých osob i třeba zvířat mazlíčků. Proto se často šestky kazí jako první. Dolní stoličky. mají vztah s orgány podbřišku a kyčlemi, koleny Meridián 6 a 7: plíce / tlusté střevo

stoličky 7 :

odrážejí naše vztahy k okolnímu světu, my a okolí. Jaký odraz se vrací, jak na  nás reagují bližní. Nejsou-li vztahy harmonické, sedmičky jsou též v nepohodě. Meridián 6 a 7: plíce / tlusté střevo, element kov. Stoličky jsou mlecí zařízení na zpracování potravy, konstrukce chrupu člověka ukazuje, že je uzpůsoben spíše na stravu rostlinnou.

zuby moudrosti 8 :

Jak už název napovídá, jejich souvislost bude hlubší, jsou energeticky spojeny se srdcem, podle množství metafor v literatuře a lidových rčeních lze usuzovat na význam srdce a tím i osmiček. Objevují se až kolem dvaceti let, tedy v době, kdy se začíná individuální rozvoj a vlastní životní cesta jedince. Mají vztah k našemu vnitřnímu Já, naší duši a také ke kolektivnímu vědomí. Jejich potíže upozorňují na problém v těchto hlubších rovinách, ve spojení se zařazením sebe do okolního světa.

Další možný náhled

(by http://terapie.as4u.cz/cs/alternativni-diagnostika/diagnostika-podle-obliceje/nase-zuby-a-souvislosti-1.html):

Zuby tvoří propracovaný mikrosystém vztahující se nejen k funkčnosti či nefunkčnosti jednotlivých orgánů, ale jejich stav nám může mnohé napovědět o nás samých i o našem životě:

Všeobecně

• Horní čelist – duchovno, životní zdroj energie, nebesa
• Dolní čelist – spojení se zemí, hmota
• Předkus – čím větší, tím více následujeme své pudy. Sjednocení s naším „lepším“ Já (duší) posouvá čelistní oblouk naopak dozadu.
• Pravá strana čelistí odpovídá levé hemisféře, která řídí analytické myšlení a rozumové uvažování.
• Levá strana čelistí odpovídá pravé hemisféře, řídící city, emoce a smyslové vnímání.

Význam jednotlivých zubů

Jedničky

• Přední řezák vpravo nahoře je symbolem otce, autority
• Přední řezák vlevo nahoře zosobňuje matku, ženu a duši
• Řezáky jsou vzorně vedle sebe – mužské a ženské síly uvnitř jsou v harmonii
• Pravý řezák překrývá levý – v rodině vládl otec
• Levý řezák překrývá pravý – doma vládla matka
• Pravý řezák roste dovnitř – otec měl podřadnou roli
• Levý řezák roste dovnitř – matka byla v pozadí
• Přední dolní řezáky – duchovní význam rodičů
• Pravý dolní – pojímání mužského archetypu
• Levý dolní – chápání ženského principu

Dvojky

Podle jejich polohy se usuzuje na temperament a na to, jak reagujeme na mužské a ženské vzory.

• Pravý řezák ční dopředu – jdeme za svým cílem i za cenu sporu s otcem
• Levý řezák ční dopředu – konflikt s matkou
• Dvojky rostou přes jedničky – nerespektování rodičů nebo život bez nich
• Dvojky rostou dozadu – podřízenost autoritě otce (vpravo) nebo matky (vlevo)
• Dvojky nápadně malé – dobromyslnost a veselost

Trojky

Představují falický symbol. Mají velký význam – netrhat! Hrozí ztráta vitality!

• Pravý horní špičák – vyjadřuje přání, jak se chceme prezentovat světu
• Levý horní špičák – vnitřní postoj vůči změnám
• Pravý dolní špičák – zásobník energie a zrcadlo našich cílů
• Levý dolní špičák – způsob zpracování emocí, je-li otočený dovnitř – uzavřenost a strach z konfliktů

Čtyřky

Říkají „Já chci“. U dětí nevytrhávat mléčné čtyřky – ohrožení vědomé individuality!

• Čtyřka vpravo nahoře – jak bychom se rádi jevili okolí
• Čtyřka vlevo nahoře -naše touhy a city
• Čtyřka vlevo dole – umění vyjádřit naše přání navenek
• Čtyřka vpravo dole – realizace našich plánů

Pětky

Říkají „Chci tvořit!“ – koníčky, umění, děti.

• Pravá horní pětka – děti a plány. Pokud měla žena spontánní nebo umělý potrat či je neplodná, mívá tento zub špatný, často s korunkou. Je-li její partner příliš oddaný, může mít s tímto zubem rovněž problémy.
• Levá horní pětka – nejhlubší zaměření člověka, naše životní základy.
• Levá dolní pětka – vliv matky, roste-li dovnitř – byli jsme matkou utlačováni (mléčná pětka nechce často ani sama vypadnout).
• Pravá dolní pětka – uskutečnění životních plánů, především v profesi.

Šestky

Souvisí s naším prosazením, postavením, které chceme ve společnosti zaujmout.

• Stolička vpravo nahoře – naše vysněná pozice
• Stolička vlevo nahoře – pozice, která dovoluje dát průchod citům
• Stolička vlevo dole – přání být milován, přijímat a dávat cit
• Stolička vpravo dole – úspěchy v práci a v mystickém smyslu také smrt a znovuzrození

Sedmičky

Zrcadlí důsledky našeho jednání a to, jak na nás reaguje okolí.

• Sedmička vpravo nahoře – každodenní střety. Uhýbáme – li, zub onemocní.
• Sedmička vlevo nahoře – afektivní složky našeho chování.
• Sedmička vlevo dole – negativně odráží rodinné konflikty
• Sedmička vpravo dole – vztahy a obecně problémy.

Osmičky

Objevují se kolem 21 let, na konci třetího sedmiletého cyklu, kdy se rozvíjí duchovní rovina. Komu osmičky chybějí, je zaměřen prakticky – pozemsky. Vyrostou-li pouze v horní čelisti, uznáváme duchovno jen teoreticky, osamělé dolní osmičky zase odhalují naše povznesení do světa mystiky. Vytržení osmiček je velmi negativním zásahem do vývoje osobnosti!

• Zub moudrosti vpravo nahoře – síla, s jakou se pokoušíme osvojit si materiální a duchovní svět
• Zub moudrosti vlevo nahoře – odráží obavy z odmítnutí
• Zub moudrosti vpravo dole – schopnost sdělovat své pocity okolí
• Zub moudrosti vlevo dole – energie uvolněná při nalezení svého místa ve světě

Co prozrazuje náš úsměv?

• Prořídlá horní čelist -potíže s vyjádřením svých přání
• Prořídlá dolní čelist – problémy s dosažením cílů
• Prořídlá pravá horní polovina – problémy se zařazením ve společnosti
• Prořídlá levá horní polovina – problémy s uskutečněním životních představ
• Prořídlá pravá dolní polovina – potíže s konkrétními životními situacemi
• Prořídlá levá dolní polovina – nedostatek uznání a láska v rodině
• Zuby opotřebované jen na jedné straně – vykořisťování okolím
• Nedostatek zubní skloviny – neschopnost ochrany před nepřízní světa
• Mezera mezi předními zuby – nesoulad mužské a ženské části naší osobnosti