Když mluvíš, mluvení přirozeně probíhá v prostoru.
Jako malé dítě tě neučili slyšet, slyšení začalo jaksi „samo“.
Po obědě také nedáváš pokyn žaludku, aby trávil, trávení již začalo automaticky, žaludek se tě neptá, zda může, prostě to „rozjede“ sám od sebe.
Nad oběhem krve ve svém těle také nemáš vědomou kontrolu,
krev obíhá krevném řečištěm a když jdeš spát, nezastaví se, ale neustále plní svou funkci.
Vše dělá to, co MÁ, co je určeno silou, které tě přesahuje,
kterou si součástí, a která je tvou pravou podstatou.
Podle kosmického scénáře se vytváří situace a události,
které mají „svůj“ význam a spád.
Jsi k nim doslova přiveden, vtažen a „použit“ pro part, který MÁŠ sehrát.
Vše se děje automaticky, samo od sebe, proto si s ničím nemusíš lámat hlavu.
Z postu ředitele zeměkoule můžeš sestoupit,
sednou si do vlaku a nechat jízdu svého Života na Zdroji – na tvé podstatě,
která vždy a za všech okolností udržuje Život a jeho evoluci.
Vše se děje podle plánu, který nikdy nepochopíme,
protože to přesahuje jakékoliv osobní vnímání.
Můžeš se uvolnit a stát se dokonalým spoluhráčem,
který bude následovat „proud“,
bude s ním spolupracovat a nebude mu překážet různými mentálními výmysly.
Potom zjistíš, jak může být Život úžasně jednoduchý
a ve své rozmanitosti krásný.
Pokud přijmeš okamžik po okamžiku takový, jaký je, protože takový MÁ být,
jsi v proudu, jsi na vlně a děláš to, co cítíš, že máš dělat.
Protože to, co chceš dělat, chce i Bůh a co chce Bůh, chceš i ty.
Nejsi totiž od něj oddělen, a proto jsi nikdy nikde neudělal žádnou chybu.
Jsi Bůh, který cestuje inkognito pod pláštěm zdánlivé osoby.
Pokud si děláš starosti, nevěříš sobě – Vědomí, Zdroji.
Jenže ON vše již dávno zařídil a průběžně zařizuje –
s kým se potkáš, co s ním zažiješ a do jakých situací se dostaneš.
Na tobě je jen hrát svou roli, jak nejlépe dovedeš v daný čas a v daném místě.
Můžeš tak sundat ruce z volantu, na směr jízdy to nebude mít žádný vliv.
Pluješ totiž tam, kam MÁŠ, s tím, s kým MÁŠ a zažiješ to, co MÁŠ.
Není to úleva, není to vychutnávání si přítomnosti,
není to probuzení do této geniální virtuální hry s názvem Život?

Karel Spilko