Dokonce i ty nejvyšší stavy a mimořádné duchovní výkony jsou bezvýznamné, jestliže nedokážeme být šťastní v základních a obyčejných situacích, jestliže se nedokážeme dotknout jeden druhého a života, který nám byl dán, svým srdcem.

Vedeme-li duchovní život, záleží na velmi prosté věci: Musíme dbát na to, abychom po své cestě kráčeli srdcem. Moderní trh spirituality nám nabízí mnohé další pohledy. Velké duchovní tradice přinášejí příběhy o osvícení, blaženosti, poznání, božském vytržení a nejvyšších možnostech lidského ducha. Z široké škály učení, která jsou na Západě dostupná, nás často nejprve přitahují právě takové působivé a neobyčejné aspekty. Těchto stavů lze dosáhnout a lze říci, že je tato učení vystihují, ale neměli bychom zapomenout, že se jedná o reklamu v duchovní oblasti. Nejde zde o základní cíle duchovního života. Ty nemají s hledáním nebo získáním mimořádných stavů či schopností nic společného. Naopak, takovým hledáním se můžeme snadno vzdálit sobě samým. Jestliže nejsme dost opatrní, můžeme zjistit, že se v našem duchovním životě opakují neduhy moderní společnosti – její ctižádost, materialismus a osamělost.

Na počátku pravé duchovní cesty se musíme zaměřit na to, co máme přímo před sebou, a ujistit se, že naše cesta je spojená s naší nejhlubší láskou. Přijat takovou cestu, která transformuje a dotýká se nás v samotném středu naší bytosti. Nalézt takový způsob praxe, který nám umožňuje žít na světě plně a zcela v souladu s naším srdcem.

Zeptáme-li se: „Ubírám se po cestě srdce?“, zjistíme, že nikdo jiný za nás nemůže definovat, jaká by naše cesta měla být. Musíme proto umožnit, aby se tajemství a krása této otázky rozezněly v naší bytosti. Pak se někde uvnitř objeví odpověď a přijde porozumění. Jestliže se na okamžik zklidníme a budeme pozorně naslouchat, poznáme, zda se ubíráme po cestě, která má srdce.

Jack Kornfield: Cesta srdce