Kvality  každého člověka v určitém okamžiku odpovídají dosaženému  stupni jeho vývoje.

Pokud k tomu chce něco přidat, musí vynaložit určité úsilí a snahu v příslušném směru tak,aby kvalitu zvýšil.

Toto zlepšení ale nenastane v případě, že se nám podaří takový dojem vytvořit před většinou svého okolí. Řada lidí místo poctivé práce  utrácí čas a energii předstíráním něčeho, co nemá reálnou podstatu.

Ani v případě, kdy v určitém směru nějaké přednosti máme, by v nás neměl vznikat pocit nadřazenosti. Jiní lidé vynikají v jiném směru nebo mají hodnoty, jimiž nás daleko předčí, aniž bychom si tuto skutečnost dokázali uvědomit.

Neměli bychom mít pocit nadřazenosti ani vůči těm, u nichž jsou jejich nedostatky zjevné.

Na jejich stupni zralosti jsme také někdy byli.Protože jakou mírou měříme jiným, takovou bude naměřeno nám.

Na druhé straně není dobré ani podléhat pocitům méněcennosti: Každý má využívat toho, co mu je na současném stupni k dispozici. Naříkáním nad vlastní nedostatečností, různými komplexy a depresemi se  NIC v žádném případě NEMŮŽE ZLEPŠIT.

Proto je nutné začít TAM, KDE SKUTEČNĚ JSME a zároveň vědět, že kosmický plán Nejvyšší Inteligence počítá nejen s každým člověkem, ale i s každým zrnkem písku.

Pouze naše nevědomost nám zakrývá toto hluboké tajemství  a brání tak pochopení našeho životního poslání.

A PAMATUJ, ŽE ZŮSTANEŠ, ČÍM JSI AŤ JSI PONIŽOVÁN NEBO VELEBEN.

Zdroj: Marie Mihulová, Milan Svoboda: Polarita života