Strach je emoce veskrze nepříjemná a brzdící, je základní složkou stresu. Ovlivňuje naše rozhodnutí a to, nakolik jsme aktivní. Mnozí z nás trpí strachem, o kterém nevíme, odkud se bere a proč se objevuje. Neznáme příčiny svého strachu a nedokážeme si poradit s jeho tělesnými projevy – jako jsou: třes rukou, pocení, zvýšené svalové napětí, povrchní dýchání, zrychlený puls, poruchy spánku, zúžené vnímání, zvýšená psychická aktivita, nebo naopak psychická strnulost… Strach vnímáme jako pocit tíhy nebo napětí v těle. Může se projevit jako uspěchanost, snaha schovat se výkonnost, jako dělání spíše než bytí.

Dokáže člověka úplně paralyzovat a ovlivňuje i jeho schopnosti – paměť, výkon, efektivitu… Někteří lidé jsou strachem dokonce tak zahlceni, že je úzkost neopouští nikdy. A někdy to nemusí být ani následek zažitého traumatu.

Také nízká sebedůvěra zde může hrát svoji roli. Její myšlenkové vzorce nám říkají, že nejsme dost dobří a že jistě dopadneme špatně. Navážeme-li sklonem k perfekcionizmu a sebekritickými myšlenkami s pesimistickými předpověďmi možné budoucnosti – potom je dílo zkázy dokonané. Nakročíme si opět blíž směrem k úzkostné poruše.

Častý je také strach z bolesti nebo strach, že nastane něco, co je nám nepříjemné. Paradoxem ale bývá, že pravděpodobnost vyplnění těchto katastrofických scénářů je velice nízká. Většinou nám je předkládá mysl netrénovaná, zvyklá myslet povětšinou negativně.

Strach má jistě své opodstatnění. Vyvolává povel organizmu k boji nebo k útěku v případě ohrožení života. Ovšem vzhledem k tomu, že civilizace takto přímá ohrožení snížila na minimum, se povětšinou jedná o signály z podvědomí, které jsou uloženy jako vzpomínka na minulé nepříjemné zážitky, které nás nebrání, ale pouze brzdí ve využití současných možností.

Z těchto důvodu je dobré naučit se se strachem dovedně nakládat – aby nám v případě potřeby dobře posloužil, ale aby nám nevládl. Protože strach není rozhodně dobrým pánem, prospěšným životním scénářem.

Jak se teda ke strachu postavit?

Jako první pomoc při záchvatu strachu radím použít uvolnění těla řízenou relaxací. V základu – obyčejné dýchání zhluboka. Hluboký nádech, hluboký výdech. Soustředit se na proces – sledovat dech a opakovat tak dlouho, až záchvat paniky pomine.

Velmi důležité je si uvědomit, že strach není ničím jiným než stavem mysli. Pokud se vám podaří ovládnout vlastní mysl, získáte nástroj, použitelný nejen ke zvládnutí strachu, ale v nevyčíslitelných situacích. Ovládnutí mysli je výsledkem sebekázně a návyku. Buď svou mysl ovládáte vy, anebo ona ovládá vás.

Pro skutečné a trvalé odstranění strachu je ale potřeba pracovat na hlubších úrovních. Je potřeba pracovat se spouštěči strachu, s nezdravými myšlenkovými vzorci, je dobré poznat příčiny těchto problémů. Potom se můžeme strachu postavit čelem a dosáhnout toho, že už nás nebude obírat o energii, ani o životní příležitosti.

Máte-li s úzkostí či strachem problémy – ozvěte se 🙂