Hrob, ve kterém Ježíš po tři dny spočíval, nás vybízí, abychom pohřbili všechno, co nám brání žít. Můžeme na něj vložit všechna svá zranění a přestat je používat proti druhým jako výčitky… Pohřběme i své staré životní vzorce, které s sebou vláčíme jako kouli na noze. Může to být náš perfekcionismus, nutkání hledat vinu… Snažme se pohřbít konflikty, které si neustále pěstujeme. To všechno bychom měli pohřbít a zanechat v Ježíšově hrobě.

Ježíš sestupuje i do temnot mého srdce

Říši stínů, do které Ježíš na Bílou sobotu sestoupil, však můžeme chápat i jako říši stínů vlastní duše. Každý člověk má v sobě tuto říši stínů, kde přebývá všechno, na co se odmítá podívat a co potlačil nebo vytěsnil. Do hlubin vlastního nevědomí sestupuji zcela vědomě v Ježíšově doprovodu. Představím si, že všechny obrazy ukryté v hlubinách mé duše jsou nyní prosvěcovány Ježíšovou láskou, takže už nemusím mít strach z temnoty a chaosu vlastního nitra. Můžeme si tedy představit, jak Ježíš bere za ruku všechno mrtvé a zkamenělé v mém nitru a jak to vyvádí vzhůru ke světlu a k životu, aby pod jeho dotekem mohlo všechno ve mně ožít.

Zapišme si, co bychom rádi pohřbili nebo spálili ve velikonočním ohni

Zapišme si všechno, co bychom rádi pohřbili nebo spálili ve velikonočním ohni, aby to mocí Kristovy smrti a vzkříšení ztratilo nad námi vládu. Ať už to jsou naše staré konflikty, zranění, předsudky, přehrabování se ve starých záležitostech, spoutávající a ochromující životní vzorce či staré vazby na lidi, které nejsou v pořádku. Lístek můžeme spálit v nějakém svém malém velikonočním ohni

Převzato z webu: http://velikonoce.vira.cz