Druhy inteligence
Velmi dlouho byla používaná pouze inteligence rozumová – kognitivní, nebo-li obecně známé IQ, coby způsob, jak uchopit život a prorazit v něm na základě rozumových funkcí. Poté, vcelku nedávno – v polovině 90. let minulého století představil Daniel Goleman inteligenci emoční EQ a pomohl nám zamyslet se nad tím, jak zvládat emoce a pracovat sfektivněji a citlivěji s druhými.
V roce 2000 začala oxfordská akademička, filozofka a duchovní autorka Danah Zoharová razit pojem duchovní inteligence SQ, kterou považuje za ústřední a spojující prvek naší inteligence – část, v níž se utvářejí naše hodnoty a přesvědčení, pomocí níž můžeme pracovat na uskutečnění svého plného potenciálu. Jedná se o inteligenci, s jejíž pomocí řešíme problémy smyslu a hodnot. Inteligenci, díky které můžeme dát našim činům a našim životům širší, bohatší a smysluplnější kontext. Inteligence, která nám umožní jeden způsob jednání (či životní dráhu) vyhodnotit jako smysluplnější než způsob jiný. Zprostředkovává schopnost rozlišovat. Dává nám smysl pro mravnost i schopnost porozumění a soucítění, právě tak, jako schopnost vidět, kde mají porozumění a soucit hranice. Pomocí ní řešíme otázky dobra a zla a rozvíjíme náš potenciál – sníme, usilujeme, očišťujeme se z nánosů bolesti…
Smysluplnost a hodnota bytí
Většina z nás žije natolik rušným životem, že si jen málokdy najdeme čas, abychom uvažovali o bohatství skrytém v našich srdcích – bohatství, které nám pomáhá objevit, kdo skutečně jsme, a nalézt smysl a význam v naší zdánlivě nahodilé, roztříštěné a obyčejné existenci. Bohatství, jež nám pomáhá znovu navázat citové spojení, po kterém v skrytu duše toužíme – spojení se světem kolem nás, mezi sebou navzájem, se sebou samotnými i se silou, která nás přesahuje.
Žijeme často zraněný a roztříštěný život. Toužíme po něčem větším, hlubším, po něčem, co nám dá naději a víru v lepší budoucnost. Ale v našem já, vázaném převážně na ego a na kulturu založenou na současném konzumu, nalézáme jen málo zdrojů tohoto charakteru. Tato kultura rychlých řešení vede k návyku na to, že vyžadujeme to, co chceme, v okamžik, kdy to chceme – i když si to nemůžeme dovolit.
Poctivost sebevyjádření
Pro mnoho lidí, do té či oné míry, všechno spočívá ve zdání. Nezáleží na tom, jakým způsobem a na jakých základech, ale hlavně na tom, aby člověk vypadal. Nevadí, že je to pouze „virtuální realita“. Naše srdce se dme pýchou, když vidíme ostatní obdivně zírat, když je předjíždíme na silnici života – a začínáme věřit v reklamní šílenství. Namlouváme si, že asi opravdu musíme být někdo (i když si to ve skutečnosti kdesi hluboko uvnitř nemyslíme), protože si to ostatní o nás myslí také…Tak se vydáváme širokou cestou. Abychom byli osobou, kterou jsme podle názoru ostatních. A po zbytek života se pak musíme zuby nehty udržet – abychom nebyli odhaleni.
Touto cestou sice můžeme dojít hodně daleko, nakonec se ale stejně dostaneme do bodu, kdy už dál nemůžeme. Ocitneme se ve slepé uličce, aniž naplníme svůj skutečný potenciál.
Skončíme s mnoha maskami a zároveň bojujeme o to, abychom byli oblíbení, milovaní a uznávaní a nebyli přitom „odhaleni“…Vytváříme vrstvy jako vodní kámen na konvici, až zapomeneme kdo ve skutečnosti jsme. Jaké je naše „pravé já“ a po čem ve skutečnosti touží…
A právě práce na navyšování duchovní inteligence nás může před tímto zbytečným balastem a promarněným životním časem uchránit. Nemusíme volit rychlé řešení. Ani si konzumně z jakéhosi nadiktovaného katalogu vybírat životní styl. Nejlepší věci v životě bývají ve skutečnosti skandálně zadarmo. Zároveň však s sebou nesou velké náklady: celoživotní závazek, oddanost, vášeň, oběť a nesobeckou, sebedarující lásku.
Pokud stojíte o plnost života, kterou Vám spirituální inteligence pomůže nalézt a chcete s tím pomoci – ozvěte se 🙂
Volně podle knihy Briana Drapera Duchovní inteligence.