Etikoterapie je zjednodušeně řečeno léčení ctností. Pro zopakování uvádím i to, co na mém webu už publikováno je: „Je to léčebná metoda, která klade důraz na souvislost mezi mravním stavem člověka a jeho fyzickým a duševním zdravím. Pojem etikoterapie zavedl v třicátých letech minulého století MUDr. Ctibor Bezděk. Mezi její základní principy patří:
- Platí prostý zákon příčiny a následku – jak zaseješ, tak sklidíš
- Příčina vzniku většiny nemocí je porušení harmonie mezi potřebami těla a potřebami ducha. Lidský duch nepotřebuje žádné školení – intuitivně vyciťuje, která cesta je dobrá – ovšem jen dokud se lidé přidržují Řádu
- Hledejte pravdu a vesmírné zákony, protože jen jejich poznáním a uplatňováním v obecném životě můžeme stoupat po své vývojové linii dál
- Trvalé uzdravení může přijít jen tehdy, když se člověk zcela zásadně vnitřně změní – změní myšlení, slova i skutky“
Duchovními příčinami nemocí se na celém světě zabývá hodně autorů – například Luise L. Hay, Rüdiger Dahlke, Kurt Tepperwein, Valerij Sinelnikov a také náš MUDr. Jan Hnízdil (jeho přednášku najdete u mne na webu v rubrice videa) nebo léčitel ze Zlínska pan Miroslav Hrabica. A to jsou jenom náhodně vybraní zástupci z dlouhé řady autorů či praktiků dalších.
Jak to teda je? Už jsem předeslala, že etikoterapie je svázána s ctnostmi, jakožto předpokladem zdravého a spokojeného života a s nectnostmi se kterými ve finále souvisí duchovní příčiny nemocí.
A co se rozumí ctností? Vezmu si na pomoc Katechismus katolické církve. „Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Dovoluje člověku nejen konat dobré skutky, nýbrž i vydávat ze sebe to nejlepší. Ctnostná osoba všemi svými smyslovými i duchovními silami směřuje k dobru, hledá je a volí v konkrétním jednání. Lidské ctnosti jsou pevné postoje, ustálené sklony, trvale nabyté vlastnosti rozumu a vůle, které řídí naše skutky, vnášejí řád do našich vášní a usměrňují naše chování podle rozumu a víry. Jejich plodem je snadnost sebeovládání a radost při úsilí o mravně dobrý život. Ctnostný člověk je ten, který svobodně koná dobro. Mravních ctností se dosahuje lidským úsilím. Jsou to plody i zárodky mravně dobrých skutků…“ Tolik Katechismus.
A naopak nectnosti? Ty jsou definovány jako provinění proti lásce, pravdě, rozumu a svědomí, které nám napovídá co je dobré a co ne. Prakticky je to provinění proti morálnímu kodexu, který je definovaný například v křesťanském desateru, či šířeji v duchovních zákonech.
Můžete se také třeba podívat na následující zrcadlo možných lidských nectností a sami zvážit, nakolik se vás týkají. Ale nepropadejte panice. Nikdo nejsme dokonalý. Ale můžeme být lepší. A od toho je tu právě etikoterapie.
ZRCADLO LIDSKÝCH NECTNOSTÍ:
1. lhaní2. podvádění3. pýcha
4. urážlivost 5. podezíravost 6. prchlivost 7. posměvačnost 8. drzost 9. neústupnost 10.nesmiřitelnost 11. závist 12. žárlivost 13. nevěra 14. netaktnost 15. bezuzdnost 16. nezřízená smyslnost 17. nestydatost 18. pomstychtivost 19. poživačnost 20. kritičnost
|
21. pochybovačnost22. hašteřivost23. pomlouvačnost
24. nevděčnost 25. nenasytnost 26. zaujatost 27. nedůvěřivost 28. lenost 29. arogance 30. neschopnost sebeovládání 31. pokrytectví 32. zlomyslnost 33. nedostatek pokory 34. předstíraná skromnost 35. pověrčivost 36. tlachavost 37. nerozhodnost 38. malomyslnost 39. beznadějnost 40. náladovost
|
41. nespolehlivost42. nepořádnost43. přemrštěnost
44. ješitnost 45. zbabělost 46. neupřímnost 47. zrazování 48. indiskrétnost 49. využívaní ostatních 50. chytráctví 51. nečestnost 52. egoismus 53. nevrlost 54. lichocení 55. nedbalost 56. škarohlídství 57. malichernost 58. umíněnost 59. netrpělivost 60. kolísavost
|