Slovo odvaha má mnoho společného se statečností, která náleží ke čtyřem základním ctnostem a znamená nebojácnost v nebezpečných situacích. Etika ji řadí k velkomyslnosti ducha a vyžaduje obětavost, sílu k prosazení, jakož i vůli k sebeuplatnění. Odvaha a statečnost se nevyžadují jen od vojáků, nýbrž od každého člověka. Všichni potřebujeme odvahu k tomu, abychom žili vlastní život. Život, který je nám od prvopočátku určen. Až příliš snadno se přizpůsobujeme druhým, přebíráme jejich představy, jen abychom nepluli proti proudu. Dnes sice vládne silný liberalismus, který všechno dovoluje, ale současně je možno také pozorovat velikou uniformitu. Média určují normu, jak dnes myslet, jak se oblékat, co činit. Je třeba velké odvahy k tomu, abych se odlišil, byl takový, jak mi to vyhovuje a jak to považuji za správné.
Odvahy je zapotřebí, též u dnes tolik rozšířeného kritizování a posuzování – všeho a všech. Nepřipojit se k obecnému nadávání, ale poukázat na to, že by se daná věc mohla vidět i v jiném světle. To si ale žádá notnou dávku odvahy. Povětšinou sklidíš nepochopení a zlé jazyky se obrátí i proti tobě.
A co odvaha k volbě cesty? Absolutně správná cesta pro nás neexistuje. Přesto se musíme na životních křižovatkách rozhodnout. Můžeme jít jen jednou cestou, chceme-li se dostat dále. Každá cesta nás jednou zavede do průsmyku, jímž musíme projít, aby se náš život mohl rozšířit. Je dobré, zvolit si cestu vlastní. Nestačí se řídit podle druhých. Je třeba zvolit tu správnou. Jen ta nás dovede k princezně – jak to známe z pohádek 🙂 A potom už musíme jenom sebrat odvahu a vykročit, i když se třeba budeme cítit nekomfortně a osaměle. Jen vlastní cesta totiž vede k pravému životu a dovolí osobnostní rozvoj a duchovní růst.
Život nás totiž bude znova a opět stavět před úkoly, kterých se budeme muset zhostit právě teď, jinak bude pozdě. Jak řekl Gorbačov, svým okřídleným výrokem: „Kdo přijde příliš pozdě, toho potrestá život.“ Nebo jak zpívá moje oblíbená Radůza: „Jinak se bude, ta stejná lekce, znovu zas vracet, sejme tě lehce…“
Odvaha nám pomůže, abychom udělali to, co se od nás žádá právě teď. Může jít o rozhovor, který vyjasní situaci v rodině nebo v práci. Možná jde o návštěvu, kterou stále odsouváme, ze strachu, z pocitu viny. Nebo o dopis, který měl být poslaný už před lety, aby vnesl světlo do kdysi vřelého vztahu a vyjasnil dávné nedorozumění. Ve všedním dni je tolik situací, při níž je odvaha to nejvíce potřebné k tomu, abychom konali to nejlepší, co je v dané chvíli možné.
Volně dle: Anselm Grün, Poselství shůry