Umět vyjádřit to, co cítíme je jednou ze základních podmínek udržování nejen sebeúcty, ale i zdraví. V dnešní době už je asi každému notoricky známo, že potlačené emoce plodí ne-moce.

Vyjadřování negativních emocí ale v praxi naráží na nepsaná pravidla slušnosti. Hlavně co se týká hněvu a zlosti.

Teorie

Co nám o hněvu říká teorie? Je to afektivní reakce, která vzniká většinou, když je nám v něčem bráněno, nebo jsme tlačeni do něčeho, co nechceme. Hodně souvisí i s výší ega. Čím více musí být po mém, tím snadněji a více se dokážu rozhněvat. Zlost často vyvolávají i některé drogy, či alkohol a stimulanty.

Podle intenzity známe rozzlobenost (nejslabší projev hněvu), hněv, zlost a vztek (nejsilnější).

Hněv obvykle trvá krátce, jeho dlouhodobějším projevem je nepřátelství. Rychlý a snadný nástup hněvu označujeme jako popudlivost či vznětlivost. Prchlivost je vlastnost člověka, který snadno podléhá vzteku.

Hněv dá signál mozku, který vyvolá změny v tělesné činnosti, směřující ke zvýšení fyzické síly organismu. Protože pro mozek je hněv pobídkou pro přípravu člověka k boji. Zvyšuje se tepová frekvence, stoupá krevní tlak, člověk zčervená, napětí vede ke třesu…

Projevy hněvu

Hněv je primárně násilnou reakcí, proto se ho lidé snaží pokud možno brzdit jinými emočními výjevy (např. zčervenáním, roněním slz atd.). Při velké zlosti se potom místo fyzického napadení uchylují ke křiku, urážkám, či výhrůžkám.

I když projevy hněvu mají většinou svůj důvod, jsou často přehnané a nepřiměřené situaci, která je vyvolala. Navíc jsou dané nejen temperamentem, ale i naučeným chování.

Někteří lidé, bohužel hněv sdělují až příliš často a to formou hodnou „řeznického psa“. Nebo ho používají jako nástroj manipulace, aby dosáhli svého.  A to především vůči svým nejbližším. Venku milý, až žoviální člověk je potom doma k nepoznání – tyranizuje a dává rány, ať už fyzické nebo psychické, které protějšek pomalu, ale jistě likvidují – pokud zavčasu neodejde.

Ale jsou naopak i lidé, kteří trpí psychickými nebo zdravotními –  psychosomatickými potížemi, protože neumí vyjádřit své pocity zlosti a agrese v pravý čas a na pravém místě. Bývá to důsledkem naučeného chování a také strachu, že přijdou o sociální zázemí či kontakty. Toto potlačování může vyústit v depresi, ve zlost na sebe sama.

Vyjádření hněvu

Jak je to teda správně? Jak vyjádřit svůj hněv?

Platí zásada: Mohu vyjadřovat každou emoci naplno.  Ale volím takovou formu vyjádření, která neubližuje a nepokořuje druhého!

Návyk na nevyjadřovaný nebo špatně vyjadřovaný hněv nás dříve nebo později přivede do problémů. Buď problémů zdravotních, nebo sociálních. Proto se hněv naučme zpracovávat a vyjadřovat zdravě, než bude pozdě. Existují ověřené metody terapie prchlivosti, které nám v tom pomohou.

Pokud s hněvem neúspěšně zápasíte, ozvěte se, pomohu Vám 🙂