Vymezit hranice vyžaduje rozhodnutí a vůli postavit se i konfliktu. Ale konečný výsledek určitě stojí za to. Vymezení prostoru, který potřebuju ke spokojenosti a optimálnímu fungování v rodině i ve společnosti. Vymezení toho, kam až ten druhý může jít, a toho, kam už ho nepustím.

5)   Zákon motivace:

Ideální motivace ve vztazích je motivace na základě lásky projevovaná prostřednictvím skutků lásky neboli služby. Motivace na základě strachu není vždycky to nejlepší a může nám i bránit v nastavení zdravých hranic. Patří sem následující škodlivé motivy:

A) strach ze ztráty lásky: vzniká většinou v dětství, kdy láska byla nesprávně podmiňována poslušností a výkonem

B) strach z hněvu druhých: vlivem vnitřních zranění a propustných hranic někteří lidé nesnesou, aby se na ně druhý zlobil.

C) strach ze samoty: ustupování druhým proto, že chci získat lásku a ukončit tak svoji osamělost. Mnoho lidí neumí říci: „mám tě rád, ale tohle neudělám.“ Myslí si, že milovat znamená vždycky říkat „ano“.

E) pocity viny: jedná se o snahu mnohých lidí mít ze sebe dobrý pocit na základě zásluh. Říci „ne“ vyvolává pocit viny, připadají si špatní. Dáváním si snaží zasloužit pocit, že jsou dobří.

F) splátka:  vychovaný postoj, že za všechno, co jsem dostal, musím zaplatit.

G) souhlas:  potřebuji uspokojit vnější požadavky, aby byl spokojený vnitřní rodič, o jehož souhlas usiluji.

H) nezdravá empatie:  cítím smutek druhého, proto ho nemohu odmítnout a raději mu vyhovím.

6)   Zákon hodnocení:

V tomto zákoně jde o ohodnocení toho, co škodí a co prospívá. Způsobit bolest a ublížit je něco jiného. Některé věci mohou bolet, ale nejsou škodlivé, ba naopak pomáhají (ošetření zubním lékařem). Ve skutečnosti pro nás mohou být dokonce dobré. A to, co se zdá být dobré, nám může velice ublížit (například přemíra sladkého). Stejně bolestivé, ale prospěšné jsou i hranice. A to i v tom případě, kdy na ně protějšek reaguje ublíženě nebo hněvivě.

7)   Zákon proaktivity:

Možná jste někdy potkali člověka, který po letech úslužnosti a poddajnosti začal být útočný a vy jste nevěděli, s kým jste se to vlastně potkali. Je možné, že tento člověk se po celé roky přizpůsoboval – pod tlakem vnitřního strachu (výše jmenovaného) nebo přímo vlivem manipulací, citového vydírání či až tělesného týrání. Teď si nějakým zásahem konečně uvědomil co je špatně a jeho první reakcí může být vlna zlosti nad ztraceným časem, který strávil v područí manipulátora.

Zlost je v tomto případě prostředkem katarze – očištění. A fází  stavění hranic reaktivních. Pro oběti zneužívání je tato zlost až nenávist důležitá, ale je třeba ji prožít a postoupit dále –  k proaktivitě. V oblasti emocí totiž reaktivní postoj přináší výrazné ztráty. Je třeba najít své hranice, ale dále pokračovat v duchu lásky k bližnímu svému.

A jak poznám proaktivitu? Proaktivní lidé vám řeknou co mají rádi, co chtějí, o co usilují a za čím si stojí. Na rozdíl od těch, kteří jsou známí tím co nesnáší, co se jim nelíbí, co nebudou dělat.

Je potřeba se dostat od těch, kteří zneužívali, ale je také potřeba postoupit dále, nezůstat v postoji oběti. Zralost má vyšší cíle než jenom najít sám sebe.

Pokračování.