ČLÁNKY

CO PODPORUJE LÁSKU V PARTNERSKÝCH VZTAZÍCH – 2. díl

Řády rodinného systému, které posilují lásku v rodinách, je těžké definovat. Jsou mnohem pružnější než společenské a morální zákony, které vymysleli lidé. Řády lásky prostě existují. Nechováte-li se tak, jak to vyžaduje láska, láska zemře, ale často také vyžaduje odškodnění, např. v podobě následování osudu nešťasného předka, kterýmkoli členem systému (rodiny) z nějaké budoucí generace.

řád láskyHellingerovy principy (řády) rodinného systému (vypozorované empiricky):

1) Právo sounáležitosti k systému

Každý člen rodiny (živý i mrtvý) má právo příslušet k systému, i když se zblázní, jde do vězení, odejde, zemře, emigruje, eventuálně je potracený.
Je-li někomu jeho členství upíráno, systém jeho pozici (i křivdu) připomíná. Například když v rodině zemřelo v raném věku dítě a jeho sourozencům se to zatajuje, může jeden ze sourozenců (nebo v dalších generacích) následovat jeho osud, tedy odchází ze systému (vážně onemocní, riskuje své zdraví, má sebevražedné sklony, má deprese nebo jiné příznaky), čímž připomíná, že někomu bylo odepřeno právo příslušnosti k systému.

2) Platí hierarchie , která musí být respektována

a) Kdo přichází do systému časově dříve, je hierarchicky výše.

Např. partnerství rodičů má vyšší prioritu než jejich rodičovství – když zapomínají na to, že jsou pár a věnují se více rodičovství – přináší to problémy. Oslovování rodičů křestním jménem oslabuje pozici rodičů. Starší sourozenec má více výhod, ale také více povinností aj.

b) Důležitost pro systém.

Když je například chudá rodina podporovaná bohatým mecenášem, jeho důležitost musí být uznána. Když rodinu finančně táhne manželka, její důležitost pro systém musí být přiznaná a oceněná, a to nejlépe manželem aj.

c) Funkce v systému.
Podobné jako v organizaci. Primář má vyšší funkci než lékař, manažer než řadový zaměstnanec, učitel než žák, rodič než dítě…Pokud je například rodič slabý, rodina funguje špatně.

Hodnotnější pozice (vyšší rank) znamená vyšší zodpovědnost a větší povinnosti. Narušení hierarchie, její neuznání, chybné přenesení odpovědnosti aj. vnáší do rodiny problémy.

3) Rovnováha mezi dáváním a braním

Aby jakýkoli vztah byl životaschopný, musí být přibližná rovnováha mezi vklady a zisky. Pokud ve vztahu není žádná výměna, všechno je srovnané, vztah nezřídka zaniká. Hojné vzájemné dávání přináší pocity naplnění a štěstí. Nerespektování požadavku rovnováhy vytváří pocity zadluženosti a potřebu toto srovnat. Čistota svědomí se projevuje v pocitu svobody.

Příklady zákonitostí pro dávání a braní:

– Rodiče jsou velcí a dávají, děti přijímají
– Starší děti dávají mladším
– Páry, které nemají děti, cítí potřebu dávat někomu dalšímu (např. charitativní projekty). Zaměření se takového páru jenom na konzum přináší prázdnotu.
– Dospělé děti se postarají o staré rodiče.

Vojtěch Černý, Miroslav Hajduk: Rodinné konstelace, Computer Press Brno 2011

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..