Jak to chodí s našimi návyky? Něco je nám zdrojem potěšení a my to uchopíme. Když potěšení pomine, pociťujeme nedostatek, natáhneme se po tom znovu nebo hledáme jiný zdroj okamžitého uspokojení. Natahujeme se po dalším zdroji potěšení. Pak po dalším a dalším, až jsme beze zbytku zapletení do uchopování, chtění a dalších podobných stavů mysli. Úplně se chytíme do pasti vlastní žádostivosti. Návykem se nám stane nejen uspokojování tužeb, ale propadneme návyku toužení samého.

Vůči touze je však možné zaujmout jiný postoj, postoj naplněný mnohem větší dávkou svobody. Je možné rozvinout sebekázeň, která nám umožní uklidnit se a ponechat touhy, ať vyvstávají a pomíjejí, aniž bychom vždy cítili potřebu či nutkání jednat v souladu s nimi.

Kromě sebekázně, projevující se ve zdržování se jednání, jež není prospěšné, existuje rovněž sebekázeň při vyvarování se identifikace s překážkami a úzkostí. Všichni jsme se nejrůznějšími způsoby naučili bát se různých věcí a vyhýbat se kontaktu s jistými oblastmi v nás nebo ve druhých. Sebekázeň tu znamená nepoddávat se těm mentálním sklonům, které nás omezují a jsou zdrojem větší uzavřenosti a izolace. Umožní nám to posouvat své hranice a trochu riskovat.

A k čemu je to všechno dobré? Disciplinovanost je zdrojem obrovské síly a energie. Neukázněná mysl je jako neukázněné dítě: výkyvy nálad, záchvaty tužeb, odporu a náklonnosti. Ve všech případech potřebujeme rozvinout jemný druh síly, spojený s pochopením, že je někdy vhodné říci ne. Stejně jako moudrý rodič neustupuje dětským nezdravým sklonům, nemáme ustupovat každé své mentální touze a nutkání: můžeme se naučit jemně a s humorem říci mysli NE.

Časem také shledáme, že každý svým vlastním způsobem, ať už vědomě či nevědomě, kultivujeme různé mentální stavy. Pěstujeme-li dobrotivost, prožíváme její chuť daném okamžiku a současně ji posilujeme jako zdroj v mysli, usnadňující její vyvstávání v budoucím okamžiku. Jsme-li zlostní, prožíváme utrpení zlosti v přítomnosti a současně posilujeme konkrétní mentální sklon. Stejně jako působíme na svoje těla nejrůznějšími způsoby pomocí cvičení nebo jeho nedostatku, ovlivňujeme také svou mysl. Každý mentální stav, myšlenka či emoce, které prožíváme opakovaně, se stávají silnějšími a zakořeněnějšími. To, čím jsme jako osobnosti, je jen sbírkou všech sklonů mysli, jež jsme rozvinuli, a určitých energetických konfigurací, které jsme si vypěstovali. Každý mentální stav, který prožíváme déle, podmiňuje a posiluje sám sebe.

ZDROJ: KORNFIELD J., GOLDSTEIN J. : Hledání srdce moudrosti. Eminent, 2004