Pro mnohé bohužel ne příliš populární slovo. Nicméně s velmi praktickou a užitečnou náplní. Bez sebekázně se do jisté míry neobejdeme v životě nikdo. A čím více ji máme zvládnutou, tím pro nás může být náš život snadnější, ale i daleko úspěšnější a prospěšnější i pro druhé.
Jak teda sebekázeň definovat? Podstatou sebekázně je oddálené uspokojení. Je to schopnost dělat v daném okamžiku to, co je potřeba – i když zrovna není chuť a ideální podmínky. A proč? Protože zisk z momentálně udělané práce výrazně převýší nepohodlí způsobené touto činností.
Sebekázeň lze postupně navyšovat, ostatně tak, jako kteroukoli jinou vlastnost. Lze trénovat sebe sama tak, abychom dělali věci ve směru svých cílů a abychom je dělali správně a efektivně. Tréninkem sebekázně se učíme novým věcem, či posilujeme, opravujeme nebo zdokonalujeme to, co už máme zvládnuto. Předpokládá to samozřejmě, že své cíle známe, a že známe cesty, jak k nim dojít – že máme plán úkolů. Sebekázeň nám potom podstatným způsobem pomůže zaměřit se na cíle a pak je dotáhnout až do zdárného konce.
Život bez sebekázně je chaotický. Aby byl lepší, je třeba přijmout skutečnost, že nic hodnotného nelze získat zadarmo. No a v případě sebekázně je cenou čas a úsilí o zvnitřnění této prospěšné vlastnosti.
Pokud něco děláme, jen když se nám chce – je to koníček. Nic proti koníčkům, ale pokud se nebudeme určité činnosti věnovat disciplinovaně, nikdy v ní nebudeme tak dobří, jak bychom být mohli. Pokud nebudeme ochotní vzdát se dočasného potěšení ve prospěch práce, pak naše cíle budou jenom sny, iluzemi, líbivou fatamorgánou.
Sebekázeň také znamená získat správné návyky. Je to součet drobných výkonů opakovaných každodenně. Větších věcí totiž dosáhneme jenom tím, že budeme dělat trpělivě věci malé.
Spousta lidí je pouhými pozorovateli dění. Ale klíčem k produktivnímu životu a také jedním z klíčů ke štěstí je být aktivními účastníky dění. Vytvoříme-li si správné návyky a děláme věci tehdy, kdy je potřeba je udělat, a ne když se nám je chce dělat, se naše schopnosti změní v dovednosti a možnosti ve skutečnost. Teprve potom můžeme sklízet plody vlastní práce.
Nadstavbou v tomto procesu je, že jste převzali zodpovědnost za vlastní život a získali tím svobodu sami si určovat, čeho dosáhnete a kdy to bude, jakým způsobem toho dosáhnete, jak s tím naložíte dále… Vím, není to jednoduché. Chce to mimo jiné i oprostit se od nefunkčních programů v hlavě, nasbíraných od raného dětství až do teď. Ale i s touto oblastí lze pracovat.
Se sebekázní, v určení životních cílů a efektivních cest k nim, v dosažení svobody a v tom co je právě pro vás to pravé ořechové Vám může podstatně pomoci kouč osobního rozvoje. Terapií se lze oprostit od škodlivých programů a získat ty správné návyky. Pokud se rozhodnete posunout se zase osobnostně o kus dále a potřebujete pomoci, ozvěte se.