OPAKUJÍCÍ SE ONEMOCNĚNÍ PŘED VYSTOUPENÍM
Poradnu navštívila milá a příjemná maturantka, která se od svých 10 ti let věnovala zpěvu. Zpívala sólově nebo ve dvojici s kapelou. Zpívala ráda, ale tuto radost jí kazila skutečnost, že před každým veřejným vystoupením – zhruba týden dopředu se objevila bolest v krku se zahleněním, rýma, kašel a často také teploty až horečka. Vzhledem k tomu, že vystoupení je asi 2 krát do měsíce – celkem nepříjemná záležitost – 14 dní z měsíce urputné nachlazení, doprovázené teplotami.
Testováním svalu jsem zjistila, že potíže se váží na emoci Přehlížená z kategorie STRACH ZE ZTRÁTY. Dívčina potvrdila, že se bojí, aby nepřehlédla skutečnost, že by mohla zpívat falešně. Společným rozborem situace jsme došly k závěru, že její falešný zpěv je velice málo pravděpodobný, při nadání a času věnovanému zkouškám (testování potvrdilo naprostou zcestnost tohoto názoru).
Kde se teda tento strach vzal, když si nevzpomínala, že by ji někdo z kolegů, či obecenstva někdy zkritizoval? Věková regrese nás přivedla do věku osmi let, kdy ve škole před tabulí, dostala od paní učitelky co proto, za vyrušování a zlobení. Tuto událost provázel zážitek na úrovni tělesných buněk, které klesly na úroveň, kdy už NEMAJÍ VOLBU. V podvědomí byl SMUTEK A POCIT VINY – Nepřijatelnost sebe sama (za to, že zlobila). Prvotní emoce – reakce na situaci na vědomé úrovni byl ODPOR vůči pokárání, Zranění jejích citů a důstojnosti, pocit Zmatku a Zneužití.
Za dva roky se tyto dvě události spojily a původní pokárání za vyrušování (aby nebyla přehlédnuta) před tabulí vedlo postupně až k tomu, že tělo popřelo volbu vybrat si pohodu a zdraví ve spojení s veřejným vystupováním před obecenstvem (jako důsledek spojení pocitu viny a strachu). Svoji roli zde sehrál i sklon k perfekcionizmu, který je obecně nezdravý a nedovedný. To už je ale jiná kapitola.
Je potřeba ještě dodat, že i s pokáráním bylo všechno v pořádku. Kde by paní učitelka přišla, kdyby ve třídě na sebe zlobením a vyrušováním upozorňovaly všechny děti. Asi by se s výukou moc daleko nedostala. V této situaci také existuje možnost, místo ODPORU a pocitu Zneužití, Přivítat to, že je potřeba být ukázněná, abych se zvládla (pokud možno i se ZÁJMEM) naučit se tomu, co budu v životě Potřebovat. Studentka skutečně potvrdila, že od té doby ve škole nezlobila. Kdoví, třeba ji toto nepříjemné pokárání zachránilo v budoucnosti od problémů daleko větších. Dejme tomu od dvojky z chování, nebo posléze od nedovedného kverulantství? Takže všechno je, a bylo jak má být. Všechno, co se nám v životě přihodí, je k něčemu dobré. A pokud pociťujeme nepohodu, nebo si nevíme s něčím rady – máme tu přece poradnu 🙂