Emoce jsou kořením života. Určitě budete souhlasit, že bez nich bychom byli ochuzení o to nejpoutavější z prožívání skutečnosti, kterou máme k dispozici.

Emoce jsou z odborného hlediska formou odrazu skutečnosti. V emocionálních procesech a stavech se odráží vztah člověka k realitě, k vlastnímu životu, ke druhým lidem. Vedou k určitému vnitřnímu prožívání a v návaznosti na něm i ke konkrétnímu vnějšímu chování.

Jde např. o prožívání radosti či hoře, spokojenosti i starostí, strachu i hněvu, lítosti, lásky i nenávisti…Vždy vyjadřují vztah člověka k realitě, k druhým i k sobě samému. Ukazují, zda je optimista nebo pesimista, zda se naučil odpouštět, přijímat události místo hněvu s klidem, zda se naučil přijímat – milovat lidi takové, jací jsou – místo toho, aby trval na tom, aby mysleli, říkali a dělali přesně to, co si představuje on sám (to, co se hodí jeho vlastním záměrům). Zda se odnaučil zášti, posuzování, kritizování, pomluvám…což jsou všechno emoce nedovedné, které sebou nesou trápení rozličného charakteru.

Následující text jsem si „vypůjčila“ na uvedeném blogu:

David R. Hawkins – Mapa vědomí

http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/david-r-hawkins-mapa-vedomi.html

David R. Hawkins (proslulý psychiatr z New Yorku), autor knížky Moc versus Síla přichází s pronikavým vysvětlením fungování lidských emocí, síly, moci, osobního růstu i rozvoje celé společnosti. Pomocí kineziologické metody 20 let měřil duševní stavy lidí na celém světě v různých situacích, čímž dospěl k následující škále. Pouhé zapamatování si a pochopení této tabulky může vnést do vašeho života čerstvý vítr a opuštění starých vzorců prožívání. Proč? Protože se za své prožívání můžeme rozhodnout převzít zodpovědnost.

Každý duševní stav je spojen s převládající hlavní emocí. Na nejnižší úrovni se nachází stud (pocity zahanbení, zavržení, totálního pokoření – např. u obětí znásilnění). Nacházet se trvale v tomto duševním stavu se podobá nesnesitelnému peklu. Druhou nejnižší emocí je vina – a tak dále postupujeme stále výš. Být smutný je například o něco výše, než být apatický. Čili rozplakat se a dát průchod smutku je lepší, než necítit pod apatickou vrstvou „nic“, v danou chvíli to vlastně zvýší „naši vibraci“.

Důležitým mezníkem je úroveň 200. Pod ní se vyskytujeme ve sféře převládajících destruktivních emocí, v nichž člověk potřebuje čerpat energii zvenčí, z vnějšího systému, od druhých lidí. V této úrovni se podle Hawkinse nachází cca 85% populace. Nicméně i zde jsou důležité rozdíly. Úroveň pýchy – hrdosti (175) prý odpovídá morální síle (atmosféře), na níž stojí americké námořnictvo. Pýcha – hrdost (či emoce spojené s nacionalismem, patriotismem) sice nejsou úplně konstruktivní emoce, nicméně jde stále o poměrně „kvalitní“ duševní stav oproti úrovni hněvu, strachu, smutku či apatie. (Proto povzbuzování národnostního cítění může mít pro určitou vrstvu lidí pozitivní dopad – např. fandit fotbalu je lepší, než zažívat ve slumu pocity zmaru a ufetovat se).

Klíčovým momentem je okamžik odvahy: odhodlání, nasazení (200). To je moment, kdy se zvedneme z pohovky a jdeme vstříc změně, přičemž sami vytváříme energii k pohybu. Nad úrovní 200 převládají pozitivní, konstruktivní emoce, při nichž člověk spíše energii generuje, vyzařuje směrem do okolí. Úroveň neutrality (250) odpovídá zhruba rčení „žít a nechat žít“ a koresponduje s laděním „české kotliny“ oproti – dejme tomu „nacionalističtějším“ Polákům či Slovákům. Přes úrovně ochoty (vstřícnost, slušnost, aktivní ochota někomu prospět, která možná zase převažuje na západ od nás, 310) a úrovně přijetí (dejme tomu stavu hluboké akceptace všeho, co je – 350) se dostáváme k úrovni rozumu (400), čisté inteligence. Podle Hawkinse najdeme mnoho géniů jako Newton, Einstein, Descartes nebo Sigmund Freud právě na úrovni 499 (nejvyšší dosažitelná meta racionality), protože na úrovni 500 přichází další zlomový bod. Je jím hranice prožívání a vyzařování nepodmíněné lásky ke všemu, co existuje – vkročení na supra-racionální úroveň přístupu k životu.

Na úrovni 600 se již člověk nachází ve stavu blaženého, odpoutaného míru, hlubokého klidu (odkud se všechno dění začíná jevit jako jediné všudypřítomné Já) – a úroveň 700-1000 označuje Hawkins jako „osvícení“, slovy nepopsatelnou úroveň bytí, vyzařování a vnímání.

Stavy pod úrovní 200 Hawkins popisuje spíše jako založené na principu síly. Myslí tím sílu ve smyslu soupeření, konfliktu – „kdo z koho“ – sílu ve smyslu důrazu na brutální (na ego zaměřenou) fyzickou sílu. Síla pod úrovní 200 vždy vede k protireakci síly komplementární. Agrese vždy plodí další agresi, nacionalisticky motivovaný čin vede k obdobné protireakci z druhé strany (a na stejné energetické hladině). Proto Hawkins upozorňuje, že politické systémy založené na násilné (silové) represi (drog, kriminality) nemůžou jevy, s kterými bojují, nikdy vymýtit, neboť se energeticky nacházejí na stejně nízké úrovni (fyzické represe a síly). Dokonce takové prostředí samy generují! (A proto se totalitní režimy nakonec samy „rozloží zevnitř“).

Nad úrovní 200 přichází do života to, co Hawkins nazývá jako „moc“. Mocí rozumí nadosobní, neduální energii, spojenou se zesílenou kvalitou uvědomování si a prožívání pravdy. Moc dává člověku vnitřní sílu, která není založená na destruktivních emocích. Naopak mu propůjčuje autoritu, mravní převahu (nikoliv však moralizování či odsuzování), vnitřní oporu a legitimitu ke konání, která utváří daleko kvalitnější životní podmínky a společenskou atmosféru. (Gándhí prý na úrovni 700 „zpacifikoval“ anglickou armádu na úrovni „pouhé“ fyzické síly – 170).

„Moc versus síla“ tedy znamená, že vnitřní pravdivost (člověka, uměleckého díla, myšlenkového směru, záměru) převyšuje svým účinkem a trváním v čase sílu založenou na fyzickém násilí a sobectví.

Dobrou zprávou pro nás je, že se lze naučit i v obtížných situacích odžít emoce dovedně. To znamená – místo hněvu cítit pochopení, místo zášti se přesměrovat k lásce, místo nastartování posuzování, pomluv a kritiky nastartovat přijetí…Jistě, souhlasím s tím, že to není jednoduché. Zvlášť pokud má člověk koleje nedovedných emocí (emočních zlozvyků) – vyjeté roky opakování – hodně hluboké. Bude to minimálně nějakou tu dobu trvat. Ale výsledek stojí za to. Přestanete si deformovat tělo psychosomatickými problémy, bude se vám lehčeji a radostněji žít, zlepší se vaše vztahy a v neposlední řadě porostete osobnostně i duchovně. Pokud se do toho chcete pustit s průvodcem – jsem Vám k dispozici 🙂