LÁSKA K BOHU

Co pro vás představuje Bůh? Jak se k němu vztahujete? Vybrala jsem pro vás základ učení o lásce k Bohu z několika duchovních zdrojů, ke kterým se hlásí velké spousty lidí ve světě. Se kterým souzníte Vy? Ať už souzníte s jakýmkoli učením, určitě se shodneme na jednom. Bůh je symbolem transcendence. Mnohonásobně nás přesahuje.

Láska k BohuA pokud se k němu dokážeme vztahovat správným způsobem – je to pro nás zdrojem nesmírného požehnání. Takže vám všem ze srdce přeju, abyste si k němu dokázali najít cestu.

Žijeme v srdci křesťanské Evropy – proto nejprve bible:

Bůh je východisko a cíl: „Já jsem alfa a omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný“ (Zj 1,8)

Cesta lásky k Otci a k člověku: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe  (Mt 22,37 – 39). – Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci (Jan 13, 34 – 35). – Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete děti svého nebeského Otce“ (Mt 5, 44-45)

Cestu k Bohu ukazuje Ježíš Kristus: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skze mne“ (Jan 14, 6)

Cesta světla: „Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8, 12).

Svatý Augustin: „Mé srdce je neklidné, dokud nespočine v Tobě, Bože.“

Tolik o Bohu a lásce k němu z Bible.

Teď ke zdrojům o mnoho mladším – Sergej Nikolajevič Lazarev:

„Vesmír vychází z Boha, směřuje k Bohu a vrací se do Boha. V lidské lásce je vždy přítomna láska Božská, ale neprojevená, nachází se hluboko uvnitř. Lidská láska závisí na čase, prostoru, okolním světě. Je vázaná na pokračování rodu, na vztahy, sexualitu, život. Proto je možné se na jejích povrchních aspektech zachytit…Vzhledem k tomu, že člověk je živočich – musí – dokud se nevrátil v Boha, neustále překonávat svůj živočišný princip a proměňovat ho v lidské, a potom – v Božské.

Nakolik jsme ochotni nezištně, bez jakéhokoliv očekávání a požadavků směřovat ke spojení se Stvořitelem v citu lásky k němu, natolik snadnější pro nás je proměnit vášnivý, láskyplný, živočišný princip v lidské, komzumnost – ve vydávání…

Abychom se naučili milovat, musíme pravidelně veškerou svou vůli, všechny touhy a myšlenky soustředit na lásku ke Stvořiteli. Tak jak bylo řečeno ve Starém Zákoně a zopakováno v Novém: „Miluj Hospodina, Boha svého z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli.“…

Když dokážete takto milovat Boha, teda můžete mít všechno, co svět nabízí – a nic z toho vás nepoškodí.

Erich Fromm: „…v pravdě náboženský člověk, jde-li za podstatou monoteistické ideje, se za nic nemodlí, nic od Boha neočekává; nemiluje boha, jako dítě miluje otce nebo matku; dopracoval se do takové pokory, že si je vědom svého omezení; dopracoval se takového stupně vědění, že neví nic o bohu. Bůh se pro něj stává symbolem, v němž člověk už ve dřívějším stadiu vývoje vyjádřil úhrn toho, oč usiluje, království duchovní lásky, pravdy a spravedlnosti. Věří v zásady, které bůh představuje, myslí pravdu, žije lásku a spravedlnost a jeho život má pro něj cenu natolik, nakolik mu dává možnost dospět k plnějšímu rozvinutí jeho lidských sil…Milovat boha – by pak znamenalo toužit po dosažení plné schopnosti k lásce, po uskutečnění toho, co představuje bůh v nás samých.

Ve všech teistických soustavách , je předpoklad skutečnosti duchovní říše, která přesahuje člověka, která dává význam a platnost jeho duchovním silám a jeho úsilí o spasení a vnitřní zrození. V neteistické soustavě není duchovní říše, která by byla mimo člověka nebo jej přesahovala. Říše lásky, rozumu a spravedlnosti existuje jako skutečnost jen proto a jen natolik, pokud člověk v průběhu svého vývoje mohl tyto síly sám rozvinout. V tomto pojetí život nemá význam mimo ten, který mu člověk sám dává; člověk je naprosto sám, pokud nepomáhá jinému…“

Bhagavadgita:

Osmnáctý zpěv

  1. Poslyš, Ardžuno, jak člověk v tomto stavu dokonalosti vyvane do brahma, do onoho konečného dovršení všeho poznání!
  2. S věčným Duchem splyne ten, kdo má čistou duši, kdo navždy zkrotil tělo a smysly, kdo zůstává hluchý k volání světa a lhostejný k předmětům libým i nelibým.
  3. Kdo se uchýlí do samoty a bude jen střídmě jíst; kdo s tělem podmaněným, s řečí a myslí zvládnutou pohrouží se všemi myšlenkami do rozjímání.
  4. Takový člověk je odvrácen od každé vzpomínky na pozemské statky, je klidný, vyrovnaný, zříká se všech rozmarů své osobnosti, své moci, pýchy, touhy, hněvu a bohatství a je způsobilý, aby vstoupil do brahma.
  5. Teď je jeho trůnem trůnem samotné brahma a on sám je naplněn neskonalým mírem. Nezná smutek ani touhu. Zří tutéž bytost v každé bytosti. Vroucně Mě miluje a touto oddaností se ztotožňuje se Mnou.
  6. Zbožnou oddaností člověk pochopí, že Jsem, co Jsem a kdo Jsem. A když takto poznal Mou podstatu, bez odkladu vchází do Mne.
  7. Ač koná všechny své povinnosti, přece skrze Mou milost dospívá do onoho věčného, neměnného stavu, neboť se uchýlil ke Mně.
  8. Jeho vědomí je prosyceno Mnou a on všechny své činy obětuje Mně. Ve Mně vidí cíl své práce. Proto i ty se cele upni ke Mně.
  9. Drž se jen Mne a budeš se podílet na Mé milosti a zdoláš všechny překážky! Jestliže však v sebeklamu a pýše Mě nebudeš chtít slyšet, jistojistě zahyneš!
  10. Pravíš-li v pýše: ,Nebudu bojovat,, marné je tvoje rozhodnutí! Neboť sama tvá přirozenost tě nutí k boji!
  11. Jsi v osudových okovech ukovaných vlastní přirozeností, a čemu by ses ve svém klamu chtěl vyhnout, Ardžuno, to i proti vlastní vůli vykonáš!
  12. Bůh, Ardžuno, dlí v jádru všech věcí a v srdci všech bytostí. Roztáčí všechny věci jako loutky v kolotoči Času.
  13. Hledej proto, královský princi, celým srdcem útočiště v Něm a Jeho milostí dojdeš Nejvyššího Míru a Věčného Klidu!
  14. Takto jsem ti vyjevil moudrost, hlubší všech hlubin. Uvažuj o ní cele a jednej, jak usoudíš!
  15. Vyslechni však ještě jednou Má nejdůvěrnější slova, Slova Slov, která ti pro tvoje dobro sdělím, protože jsi milovaným druhem Mým.
  16. Mysli na Mne, služ Mně, obětuj Mně, uctívej Mě a dojdeš ke Mně! Závazně ti to slibuji, neboť jsi Mi drahý.
  17. Zanech všech jiných povinností a přikázání, zcela se mi odevzdej a následuj Mne! Chci tě vysvobodit z hříchu. Buď proto dobré mysli!
  18. Avšak nikdy nesmíš toto učení prozradit tomu, kdo se necvičí v sebekázni, ani tomu, kdo Mně neslouží, ani tomu, kdo je malověrný!
  19. Kdo však v nejvyšší oddanosti ke Mně sdělí toto učení Mému vyvolenci, ten nepochybně přijde ke Mně.

A na závěr mé minisérie o lásce:

O Lásce – z knihy Prorok, Khalil Gibran

Pak Almitra řekla, Promluv k nám o lásce.

A on pozdvihl hlavu a pohlédl na lidi a náhle byl všude tichý a nehybný klid. A on mocným hlasem pronesl:

Když vám dá láska znamení, následujte ji, přestože její cesty jsou nesnadné a příkré.
A když vás její křídla obestřou, nebraňte se jim, přestože meč skrytý v jejich perutích vás možná poraní. A když k vám promlouvá, důvěřujte jí,
přestože její hlas možná roztříští vaše sny tak, jako severní vítr mění zahradu v pustinu.
I když vás láska bude korunovat, zároveň vás i ukřižuje. I když je vaším růstem, zároveň je i omezením.
I když vás vynese do výšin a s něhou opatruje nejkřehčí výhonky chvějící se v slunci, zároveň sestoupí k vašim kořenům a zacloumá jejich úponky zapuštěnými v zemi.

Sváže vás k sobě jako snopy obilí.

Vymlátí vás až na holé zrno.

Prosije vás, abyste se zbavili slupek.

Semele vás do běla.

Bude vás hníst, dokud nebudete poddajní;
a pak vás předloží svému obětnímu ohni, aby se z vás stal posvátný chléb k posvátnému hodu božímu.

To vše s vámi láska udělá, abyste odhalili tajemství svého srdce, a tímto poznáním se stanete částí srdce Života. Budete-li však ve strachu hledat jen klid lásky a rozkoše lásky,
pak je pro vás lepší, abyste zakryli svou nahotu a odešli od mlatu lásky
do světa bez ročních období, kde se budete smát, ale nebude to všechen váš smích, kde budete plakat, ale nebudou to všechny vaše slzy.

Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá.

Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.

Lásce totiž zcela stačí samotná láska.

Milujete-li, neměli byste říkat „Bůh je v mém srdci“, ale raději říkejte „Já jsem v srdci Boha.“
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
Láska nemá žádnou jinou touhu, než naplnit sebe samu. Ale když milujete a chcete mít nějaké touhy, nechť jsou toto vaše touhy:
Rozplynout se a být jako zurčící potok, jenž zpívá svou melodii do noci.
Poznat bolest přílišné něhy.

Pocítit rány svého vlastního porozumění lásce; a ochotně a s radostí krvácet.
Probudit se za úsvitu se srdcem na křídlech a vzdát dík za další den milování;
odpočívat v hodině polední a rozjímat o extázi lásky; vracet se domů za soumraku s pocitem vděčnosti;
a pak spát s modlitbou za svou lásku v srdci a s písní chvály na rtech.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.