ČLÁNKY

ODPUŠTĚNÍ

Máte ve svém životě něco zlého, na co vám nejde zapomenout? Přehrávají se vám občas automaticky situace, které moc bolely? Situace, které měly pachuť křivdy, nespravedlnosti, zranění…Ten člověk mi moc ublížil a já na to nejsem schopen ani ochoten zapomenout…Ať už chtěl nebo nechtěl – to co mi způsobil – to už mu nikdo neodpáře…to si u mne už nikdy nevyžehlí…

odpuštění

ZADRŽTE!

Vězte, že tento vnitřní dialog vás poškozuje dvojnásob více než původní skutečná nebo domnělá křivda, která se vám kdysi stala! Negativně ovlivňuje celý váš život. Energeticky vás udržuje v zlobě, bolesti a nenávisti – v takovém soukromém pekle v duši! Což s sebou nese problémy rozličného charakteru. Zdravím počínaje, ne-štěstím konče. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil (a nezpracoval) dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy nějakým způsobem vrací… Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů…

Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. Své štěstí vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým… (John Powell)

Spisovatel Johann Christoph Arnold řekl:

Odpouštět znamená vidět zlo v celé jeho nahotě, a přesto se jím nedat uchvátit.

A to je také jeden z důvodů, proč se rozhodnout nenechat si  kazit život něčím bolestným, co se stalo v minulosti. Ano, bylo mi ublíženo – ale já se teď rozhoduji jít dál a této minulé bolesti se už (od –) PUSTIT! Odstranit ji ze svého života tím, že se jí už nadále nebudu zabývat. Změním svůj postoj, myšlenky i emoce, které se k dané události vztahují, pokusím se podívat na to, co se stalo z nadhledu, z perspektivy věčnosti…

Přestanu posuzovat a kritizovat, zaměřím se naopak na to dobré, čím mne život obdařil. Odpuštěním se vzdám zloby a přání „spravedlivé“ odplaty viníkům mé bolesti a tím udělám to podstatné k pohodě a vnitřnímu klidu.

Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Až skrze odpuštění se člověk stane vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Teprve potom křivda ztratí svou zničující moc.

Pokud máte s odpuštěním problémy, ozvěte se – pomohu vám 🙂