Ženy se vzmužily a mileniálové jsou rozmazlení. Vychovali jsme si psychopaty?

Vztahový a rodinný psycholog Petr Hroch o tom, proč se ženy vzmužily a jak rodiče předávkovaní svobodou předávkovali své děti

Zveřejněno: 23. 2. 2020Petr Hroch 

Hodně lidí se domnívá, že když někdo vykazuje psychopatické rysy v dospělosti, tak k tomu měl predispozice už od narození. Ale jen málo lidí si je vědomo faktu, že za rozvoj psychopatických poruch by mohlo být zodpovědné dětství do pěti let. A ono často je. Historický kontext se ostatně výrazně podepsal na způsobu, jakým rodiče vychovali dnešní mileniály. Ti si teď myslí, že jsou pány světa, který bude skákat tak, jak oni budou pískat.

Současná společnost tak začíná postrádat skutečné mužské kvality, jakými jsou vytrvalost, překonávání výzev a schopnost vypořádávat se s nepříjemnými životními okolnostmi. To vyvolává v lidském společenství nerovnováhu a vede k pomalému, ale jistému vzmužení žen a odmužení mužů.

EGOCENTRIČTÍ MILENIÁLOVÉ

Psychopatické rysy můžeme vysledovat už v samotné definici mileniálů. Sebestřednost, sdružování na sociálních sítích spíš než v realitě, sdružování ne kvůli vztahům, ale kvůli zážitkům, vysoká soutěživost, nezakotvenost, flexibilita. To jsou v podstatě rysy psychopatů. U drtivé většiny psychopatů, kteří nejsou genetičtí nebo takzvaně „od narození“, se na rozvoji jejich poruchy podílí rodičovský systém.

Zdrojem úspěchu byla spíš konformita. Po revoluci se to překlopilo a najednou bylo zdrojem úspěchu vyniknout.

Kdo je k tomu tedy vychoval? Husákovy děti. Generace, která byla sama vychovávána v úzkosti, která část života prožila v socialismu, jenž se náhle překlopil do kapitalismu. Obrovský šok, stres, zhroucení hodnot. A potřeba dát svým dětem „tu volnost“, kterou si oni sami nemohli dopřát. „My jsme nemohli říkat věci na rovinu, tak můj chlapec si bude říkat, co si myslí. On je osobnost!“

A právě tímto se podporují při výchově psychopatické vlastnosti. Dětem totiž chybí hranice. Trpí neschopností pracovat s časem, ignorují autority. To s sebou sice přináší každá mladá generace, ale v těch předchozích hranice docela jasně vymezoval společenský i politický systém, ve kterém dávalo větší smysl nevyčnívat a být spíše průměrný. Kariérní systém fungoval jinak než v dnešní vlčí soutěži, budovaly se spíš takzvané kádrové rezervy. Samozřejmě, že se pár šikovných psychopatů někam procpalo i tehdy, ale zdrojem úspěchu byla spíš konformita. Po revoluci se to překlopilo a najednou bylo zdrojem úspěchu vyniknout.

UMAZLIT K SMRTI

Ne vždy totiž musí být příčinou psychopatie to, že je dítě týrané, zneužívané a končí v pěstounské péči, ale naopak to, že je nezdravě milované, přehnaně ochranitelským způsobem. Matky syny nadbytečně rozmazlují. Do jednoho roku dítě rozmazlit nejde, ostatně slovo mazel pochází z jidiš a znamená „štěstí“, mazel je tedy šťastné dítě. Ale po prvním roce už musí přijít výchova limitující. Žena z chlapce nikdy nemůže vychovat muže, to musí táta. Žena ukazuje, v čem je ten táta „dobrej“ a k čemu chlapi na světě jsou. Ale jinak musí nechat prostor ve výchově muži.

Maminky vychovávají ne-chlapy. Osobně to nazývám odmužením mužů a vzmužením žen.

Pokud měl chlapec doma typický mamahotel, může v dospělosti paradoxně projevovat stejné psychopatické rysy jako deprivované dítě. Bude přesvědčen o vlastní genialitě a v hlavě bude mít zakódovanou představu, že mu – stejně jako máma – bude i celý svět sloužit.

ZKÁZA MUŽSTVÍ

A to představuje zkázu mužství v naší zemi. Maminky vychovávají ne-chlapy. Osobně to nazývám odmužením mužů a vzmužením žen. Jsem zastáncem toho, že svět funguje na jin-jangovém principu, kde systém funguje na samobalančním mechanismu a v každém okamžiku usiluje o rovnováhu.

Psychopatizace společnosti spočívá v tom, že všichni chtějí všechno hned, všichni se považují za úžasné a obdivuhodné.

Když pak v nějakém systému mužský jang nefunguje, tak ho musí jinová žena někde najít. A buď ho najde v sobě, vzmuží se, nebo ho jde hledat někde k někomu, kdo si své mužství zachoval (nebo ho umí alespoň hrát).

Každá dlouhodobě udržitelná společnost ale potřebuje zdravou majoritu, která ustojí deviace elit. Alfa samci nikdy nebyli dva v jedné smečce, generálové taky ne. I prezidenta má každý stát jen jednoho. A najednou tady máme generaci samých králů. Psychopatizace společnosti spočívá v tom, že všichni chtějí všechno hned, všichni se považují za úžasné a obdivuhodné.  A to je průšvih.

JAK Z TOHO VEN?

Osobně vidím cestu ven v rodinách, kde rodiče nebudou nastavovat dítě na výkon ani na majetnictví, ale na prožitek, na bytí a na sdílení. Vést děti k prožitku, všímavému prožívání, k přijetí emocí a těla. Při výchově učit děti i trpět, dopřát jim stres. Aby si zažily život takový, jaký je, v přiměřených hranicích, které zvládnou. Tatínek někdy zakřičí, maminka nemá vždycky náladu. A je to v pořádku.

Rodiče v takové rodině otevřeně a nahlas popisují, co teď dítě pravděpodobně prožívá, a učí ho ty věci přijímat. I frustraci. Protože tady na světě prostě je a ono bude v životě zažívat i nepříjemné věci. Nebude mít všechno rychle a hned. Budou-li děti takhle směrovány, nebudou mít takové sklony k psychopatizaci. Tohle stačí mít na paměti a míra psychopatizace v naší společnosti se výrazně změní.