ČLÁNKY

Ctnost

Ctnost je vypěstovaný a navyklý sklon k dobrému jednání. Je to trvalá a pevná dispozice konat dobro. Vede člověka k tomu, aby ze sebe vydával to nejlepší. Ctnostná osoba všemi svými smyslovými i duchovními silami směřuje k dobru, hledá je a volí v konkrétním jednání.

K čemu je ctnost dobrá?

Ctnost je základním předpokladem pro dosažení trvalého štěstí.

 

Je v povaze člověka, že se více odjakživa zajímá více o neřest a zlo, ale přesto většina lidí touží po štěstí, kteréhož základem jsou právě ctnosti.

Trvalým štěstím  ale není rozhodně míněn konzum, rozkoš, či pudy a vášně, které antičtí filozofové viděli dle Wikipedie následovně:

 

„Nerozumné jsou pudy a vášně:

  • přítomné domnělé dobro = rozkoš
  • přítomné domnělé zlo = žal
  • budoucí domnělé dobro = touha
  • budoucí domnělé zlo = strach.

Seneca považuje za jediné dobro ctnost a pohrdání rozkošemi. Přičemž ctnost a rozkoš definuje takto:

„Ctnost je něco vysokého, vznešeného, nepřemožitelného a neúnavného. Rozkoš je něco nízkého a otrockého, slabého a vrtkavého, jejím domovem jsou nevěstince a krčmy. Ctnost nalezneš v chrámu, na náměstí… pokrytou prachem, opálenou v obličeji, s mozolnatýma rukama. Kdežto rozkoš nalezneš často zalezlou v úkrytu a schovávající se v temnotách, v sousedství očistných a parních lázní, zastihneš ji zchoulostivělou, změkčilou, nasáklou vínem a voňavkami, bledou nebo nalíčenou, nabalzámovanou jako mrtvolu.“

Z jeho díla vyplývá, že za ctnost považuje laskavost, cudnost, shovívavost, odpuštění, umírněnost, štědrost, přičinlivost, velkorysost, šetrnost, trpělivost, statečnost, moudrost a spravedlnost.

Druhy ctností:

Antika rozeznávala 4 druhy ctností:

Křesťanství rozlišuje ctnosti lidské a Božské.

Lidské ctnosti jsou pevné postoje, ustálené sklony, trvale nabyté pomocí rozumu a vůle, které řídí naše skutky, vnášejí řád do našich vášní a usměrňují naše chování podle rozumu a víry. Jejich plodem je snadnost, sebeovládání a radost při úsilí o mravně dobrý život. Ctnostný člověk je ten, který svobodně koná dobro. Mravních ctností se dosahuje lidským úsilím. Jsou to plody i zárodky mravně dobrých skutků…Jsou členěny na moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost. Mezi Božské ctnosti patří víra, naděje a láska.

Buddhismus má ctnost spojenou s naukou o karmě.

Učí, že karma přinese člověku utrpení v podobě bolestí, neštěstí nebo konfliktů. Naproti tomu ctnost přináší člověku požehnání, štěstí a harmonii s vesmírem a jeho principy. Ve spojitosti se ctností buddhismus hovoří o existenci dobra, dobrého charakteru a povaze či duši vesmíru a třech principech – pravdivosti, soucitu a snášenlivosti, které vyjadřují dobrou povahu. Jejich následováním člověk získává ctnost a jejich porušováním, či následováním jejich opaku – lhaním, ubližováním a nesnášenlivostí, leností atd. – získává karmu.

Závěr

Hudebníci znají slastný pocit skvělého výkonu, ale také ví a mají zkušenosti s tím, kolik za tímto výkonem stojí hodin nácviku, neustálého opakování a zdokonalování, aby si udrželi vysoký standard. Potřebují kázeň a vytrvalost, dokud skladbu skutečně nezvládnou, dokud jim nepřejde „do krve“. Nejinak je tomu i v oblasti mravní  – v oblasti ctností, které jediné dokážou zabezpečit dobrý a šťastný život.

Tak, jak trénujeme své svaly, musíme trénovat i svoji vůli. Je dobré přemoci – ochočit – své „vnitřní zvíře“ a vycvičit ho k tomu, aby dokázalo na povel poslechnout Moudré Vyšší Já, které nás následně povede cestou ctnosti ke šťastnému a harmonickému životu.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..